Opar na rtu se dostane až do mozku. Nepodceňujte to

Určitě jste se už alespoň jednou za život setkali s nepříjemně svědivým a stahujícím místem na rtech, které ne a ne zmizet. Pomohl až antivirová léčba, která postupem času opar vyléčila a zahojila postižené místo. Stejný virus však napadá i mozek. 

Opary na rtech – malý problém, který nás dokáže pěkně potrápit. Vědci teď ukazují, že za nimi může být skrytá hrozba, která sahá mnohem dál než jen na povrch kůže. Virus herpes simplex (HSV-1), který je jejich viníkem, má totiž schopnost dostat se do mozku, kde může zanechat opravdu neblahé následky.

Jak vznikají opary

Hlavním viníkem je virus herpes simplex typu 1 (HSV-1) a je to mistr v ukrývání se v lidském organismu. Jakmile se dostane do těla, nejčastěji přes sliznice v ústech nebo očích, najde si cestu až do nervových zakončení. Tam si vytvoří svůj domov v nervových gangliích, kde se usadí na dlouhé měsíce i roky. Většinu času je ticho, ale jakmile se imunita oslabí – ať už stresem, nemocí nebo únavou – virus se probudí a zaútočí. A výsledkem jsou právě již zmíněné nepříjemné opary.

Virus proniká do mozku

V posledních letech se objevila znepokojující zjištění: virus herpes simplex typu 1 (HSV-1) může mít na svědomí mnohem vážnější problémy, než bychom si kdy pomysleli. Vědci z University of Colorado se ponořili do výzkumu a odhalili, že tento virus má schopnost dostat se až do mozku. A jak se mu to daří? Existují dvě hlavní cesty, kterými se může dostat dovnitř.

První z nich je čichový nerv, který nám umožňuje cítit vůně. Druhá cesta vede přes trojklanný nerv – ten má na starosti propojení obličeje s mozkem. Tyto nervy nejsou jen v našem těle jen tak, jsou to cesty, které spojují vnější svět s centrálním nervovým systémem. To viru dává ideální příležitost, jak se nenápadně dostat až do mozku.

Jak virus ovlivňuje mozek?

Když se virus herpes simplex typu 1 (HSV-1) dostane do mozku, jeho cesta pokračuje směrem k důležitým oblastem, které řídí základní funkce našeho těla. Vir se usídlí v mozkovém kmeni (ovládá věci jako srdeční tep, dýchání, spánek a pohyb).

Dalším oblíbeným cílem je hypotalamus, taková centrální řídící stanice, která se stará o naše pocity hladu, náladu a spánek a také reguluje hladiny hormonů. Naštěstí oblasti jako hipokampus, zodpovědný za paměť, nebo mozková kůra zůstávají většinou nedotčeny, takže vzpomínky a rozhodování nejsou v ohrožení.

Jak se ale mozek brání? Hlavními obrannými látkami jsou mikroglie, malé, ale odhodlané imunitní buňky. Když zaznamenají přítomnost viru, okamžitě se aktivují, aby ho zlikvidovaly. Problém je, že někdy zůstávají „v pohotovosti“ i po té, co je virus dávno pryč, což vede k chronickému zánětu. A právě tento zánět může být problém – dlouhodobě narušuje mozkové funkce a zvyšuje riziko rozvoje neurodegenerativních onemocnění, jako je například Alzheimerova choroba.

Chronický zánět a riziko neurodegenerativních nemocí

Chronický zánět, který v mozku vyvolávají mikroglie, je něco jako tichý sabotér, který může mít zásadní důsledky pro naše zdraví. I když sám o sobě virus HSV-1 přímo nepoškozuje mozkové buňky, jeho dlouhodobé působení může způsobit, že mikroglie zůstávají v neustálé pohotovosti. To vede k přetrvávajícímu zánětu, který pomalu narušuje fungování mozku a oslabuje jeho schopnost udržovat se v dobré kondici.

Výsledek? Zvýšené riziko rozvoje neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova choroba. I když HSV-1 není běžně považován za hlavního viníka Alzheimerovy choroby, jeho vliv na zdraví mozku usnadňuje vznik nemoci. 

Zdroj: www.reflex.cz, journals.asm.org, alz-journals.onlinelibrary.wiley.com