Národní divadlo je český klenot. Ale přispěli na něj cizinci z vlastní kapsy
Národní divadlo je jedním z hlavním symbolů české kultury. Vzniklo na důkaz spojení českého národa, nicméně jeho stavba nestojí pouze na nadšení a pracovitosti občanů. Na realizaci Národního divadla tak, jak ho známe dnes, se totiž kromě českých obyvatel podílelo i mnoho zahraničních zámožných lidí či dokonce šlechticů.
České Národní divadlo, které je dominantou jednoho z břehů pražské Vltavy, je jednou z nejvýznamnějších staveb v historii naší země. Pro Čechy je symbolem národní hrdosti, kulturní identity i jakýmsi společným úspěchem českého národa. Stavbu této světoznámé budovy doprovázelo mnoho výzev i tragických okamžiků a celý projekt by možná nebyl ani dokončen, nebýt některých zahraničních podporovatelů.
S první myšlenkou přišel František Palacký
První myšlenka na vznik národního divadla padla v 19. století v obrozeneckém období. Tehdy český národ procházel formováním, stejně jako náš jazyk, kultura, vzdělání a další odvětví. Češi se zkrátka chtěli vrátit k slovanským, a hlavně přímo k českým kořenům, zbavit češtinu germanizace a usilovali o vlastní kulturu.
Jedním z hlavních představitelů národního obrození byl František Palacký. Ten byl mimo jiné také hlavním iniciátorem vzniku Národního divadla. Palacký a jeho spolek přišli v roce 1844 s návrhem, aby bylo postaveno velké a reprezentativní divadlo, které spojí národ a stane se symbolem české kultury.
Tento návrh společnost s nadšením podpořila, a tak došlo dne 16. května 1868 k položení základního kamene. Této slavnostní historické události se zúčastnily tisíce lidí ze všech koutů Česka. Kamenů bylo ale hned několik, zakladatelé je přivezli z různých historicky významných míst – jmenoval můžeme například Vyšehrad, Radhošť nebo Blaník.
Na realizaci se nepodíleli jen Češi
Stavba Národního divadla je samozřejmě prezentována jako záležitost čistě česká. Nejvýznamnějším zdrojem byla nám tolik známá “veřejná sbírka”. Do té přispívali hlavně běžní občané, našlo se ale i pár bohatých mecenášů a dokonce šlechticů, kteří přispěli nemalým finančním obnosem.
Mezi ty nejznámější patří jednoznačně Habsburkové. Císař František Josef I. se netajil velkým zájmem o divadlo a prohlédl si například i soutěžní návrhy budovy divadla, ještě před jeho samotnou výstavbou. Celý projekt zaujal také vyhlášeného architekta Josefa Zítka, který na jeho realizaci přispěl částkou 5 tisíc zlatých.
Radost z otevření zničil požár
„Dvanáctý srpen roku jedenaosmdesátého – požár Národního divadla! Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. K nám na venkov došla zpráva o tom teprve v sobotu o polednách, a podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala…”
Jaroslav Kvapil (Wikipedia)
K prvnímu otevření Národního divadla došlo 11. července 1881 a prvním představením byla Libuše od českého skladatele Antonína Dvořáka. Radost ale trvala pouze pár týdnů, protože už 12. srpna 1881 vypukl rozsáhlý požár, který zničil nejen značnou část budovy, ale také vybavení a umělecká díla.
Tragédie zasáhla celý národ a byla tak obnovena sbírka, tentokrát na jeho opravu. Požár zasáhl i císaře Františka Josefa I. a jeho ženu Alžbětu (známější spíše jako Sisi), kteří na jeho obnovu přispěli významnou částkou 20 tisíc zlatých. Také jejich syn, korunní princ Rudolf, na jehož počest bylo divadlo také otevřeno, přispěl 5 tisíci zlatými. Dalším významným přispěvatelem byl například arcivévoda Ludvík Viktor (nejmladší císařův bratr), který do sbírky přidal dalších tisíc zlatých.
Zdroje: Wikipedia, Narodni-divadlo.cz, Stoplusjednicka.cz, Spolekproobnovukralovstvi.cz
