Škoda splnila sen českým řidičům: Motor s reálnou spotřebou 2,6 litrů se stal realitou

Ujet skoro tři tisíce kilometrů na jedinou nádrž a držet průměr 2,6 litru na 100 km. Zní to jako odvážný slogan, jenže tentokrát šlo o skutečný rekord. Škoda tím ukázala, že i naftový motor má v dnešní době pořád co nabídnout – a ne jen na papíře.

Konkrétně se jednalo o sériový Superb 2.0 TDI (110 kW, tedy 150 koní) s převodovkou DSG. Žádné úpravy, žádné ladění řídicí jednotky. Auto ujelo 2 831 kilometrů bez dotankování a výsledná spotřeba 2,6 l/100 km byla oficiálně zapsána do Guinnessovy knihy rekordů.

Za volantem seděl polský jezdec Mikołaj Marczyk. Trasa vedla z Lodže do Paříže a zpět, nádrž byla před startem zapečetěná a průběh jízdy hlídala GPS i nezávislí svědci. Celé to mělo jasná pravidla, žádné marketingové pozlátko kolem.

Jak se dá jezdit za 2,6 litru nafty

Základ je v technice, ale nejen v ní. Dvoulitrový turbodiesel využívá systém common rail – palivo je vstřikováno pod vysokým tlakem přímo do válců, spalování je tak přesnější a úspornější. V praxi to znamená méně zbytečně spálené nafty i nižší emise.

Jenže samotný motor nestačí. Průměrná rychlost se držela okolo 80 km/h a styl jízdy byl až pedantsky klidný. Žádné prudké brzdění, žádné zbytečné zrychlování. Když rychlost nekolísá, motor pracuje efektivněji – a rozdíl je znát víc, než si většina lidí myslí.

Podle testů německého ADAC může způsob, jakým řidič zachází s plynem a brzdou, změnit spotřebu klidně o desítky procent. Technika je jedna věc, ale pravá noha druhá.

Nešlo jen o motor. Rozhodovaly i drobnosti

Superb čtvrté generace má nádrž o objemu přibližně 66 až 74 litrů, podle konkrétní verze. Když si to člověk přepočítá, při spotřebě 2,6 l/100 km opravdu vychází dojezd přes 2 800 kilometrů. Matematika v tomhle případě nelže.

Tým kolem vozu řešil i zdánlivé maličkosti. Pneumatiky měly tlak nastavený spíš u horní hranice doporučení, čímž se snížil valivý odpor. To je síla, která brzdí kolo při pohybu po silnici – a čím menší odpor, tím méně práce pro motor.

Význam měla i samotná trasa. Převládaly dálnice a rovnější úseky bez častého zastavování. Klimatizace zůstala vypnutá, protože její kompresor si bere část výkonu. Možná detail, ale na tisících kilometrech se to nasčítá. Podle techniků automobilky šlo opravdu o běžný sériový vůz, bez zásahů do aerodynamiky nebo softwaru.

Co si z toho může vzít běžný řidič

Je jasné, že 2,6 litru na sto kilometrů není hodnota, kterou každý dosáhne při ranní cestě do práce. Rekordní jízda byla podřízena jedinému cíli a tomu odpovídala i disciplína posádky.

Přesto ukazuje, že moderní diesel ještě nepatří do starého železa. Data Evropské agentury pro životní prostředí potvrzují, že současné vznětové motory mají díky systémům jako SCR a vstřikování AdBlue výrazně nižší emise oxidů dusíku než starší generace. SCR technologie přeměňuje škodlivé NOx na dusík a vodu, jednoduše řečeno.

Z praktického pohledu platí několik věcí: držet stabilní tempo, předvídat situaci před sebou a hlídat tlak v pneumatikách. Podhuštěné pneu dokážou spotřebu zvednout o pár procent ani nevíte jak.

Rekord Škody tak není jen číslo v tabulce. Spíš připomínka, že efektivita spalovacích motorů ještě neřekla poslední slovo – a že úsporná jízda začíná u řidiče. Někdy stačí ubrat plyn o pár milimetrů, a rozdíl se dostaví.

Zdroje: guinnessworldrecords.com, autojournal.cz, adac.de, eea.europa.eu