Zamilovanost je jen dočasná. Evoluce nás naprogramovala na více partnerů

Zamilovanost má svůj evoluční smysl. Spojí nás. Čtyř až sedmileté cykly ve vztahu nás rozdělují, abychom si mohli najít nové partnery a rozšířili genofond našeho rodu.

To zní jako naprosto přitažené za vlasy! Jenže vědecké studie prokazují, že na evolučním vývoji člověka lze vystopovat jisté shodné rysy se zvířecí říší nebo pravděpodobným chováním pračlověka. Nahrává to do karet všem, kdož tvrdí, že přirozeně nejsme monogamními tvory.

Zamilovanost otestuje geny a spojí nás

Zamilovanost je ohromný dar. Na tělo působí stejně silně jako jakákoliv jiná stresová reakce, byť je vnímána extrémně pozitivně. Podle výzkumů americké antropoložky Helen Fisher je to tak silný pocit, že se v mozku podobá stavům na drogách. Aktivní tato část zůstává i u spokojených dlouholetých párů. Vyvodila z toho, že závislost na lásce je nejstarší lidskou závislostí.

Při aktu zamilování působí především naše hormony. Párujeme se pouze s těmi, kdož jsou k nám hormonálně vhodní. Jsou čtyři typy (estrogen, testosteron, dopamin, serotonin). Rozhoduje o tom, jestli toužíme po stabilitě, nebo dobrodružství.

Složitými mechanismy nás zamilovanost vede ke geneticky vhodnému partnerovi, se kterým máme šanci zplodit zdravé potomstvo.

Čas na výchovu a vývoj

Nějaký čas vše funguje. Několik let nám příroda dá na to, abychom teoreticky vypiplali mláďata z nejhoršího. Aby nebyla ohrožena smrtí hladem v době, kdy jsou plně závislá například na kojení. Pak příroda usoudí, že zhruba šestileté děti už mohou být schopny být bez původního otce. Začíná krize ve vztahu, která evolučně slouží k hledání nového partnera. Aby se rozšířil genofond.

Přichází nuda, šeď a pád, jdeme dál…

Obecně lze říci, že jiskra a vášeň se ze vztahu může začít vytrácet zhruba po čtyřech až sedmi letech. Pokud se vztah nikam neposouvá, vznikají tady ty pověstné „přechozené vztahy“. Máme potřebu přehodnocovat vztah, hledat nové kvality, a pokud nacházíme pouze nespokojenost, máme tendence odcházet.

64 % novomanželek si někdy stěžuje, že jim manželé nevěnují dostatek pozornosti, po čtyřech letech je číslo již na 80 %. U mužů stoupá toto procento z 18 % na 34 %.

Čistka mezi partnery, zůstane jen ten nejlepší?

Princip „zapuzení partnera“, který se v čase ukázal jako nevhodný, podle studií existuje i v živočišné říši. Například holubi hřivnáči zapudí po roce vztahu neplodnou partnerku. Ženy se stávají citlivější na spolehlivost muže, jsou citlivější na projevy násilí a ohrožení rodiny.

Samozřejmě lidské společenství je mnohem komplikovanější, proto těmto svodům přírody tolik nepodléháme. Přesto, stejně jako cítíme zamilování a jeho funkci, cítíme v menší či větší míře i vztahové účetnictví po letech. Není to rozmar, je to evoluce.

Ženy začnou být kritičtější, protože potřebují skutečné bezpečí a kvality. Muži pocítí touhu založit novou rodinu.

Zdroj: evolucetouhy, mzone.cz, psychologytoday.com