Výzkum stále neskončil. Sirény a mořské panny mohou být skutečné
Řecká mytologie je plná různých příběhů o sirénách a mořských pannách. Vydejte se s námi prozkoumat, jak to s nimi a s jejich specifickým houkáním skutečně bylo.
Vědci si nad sirénami lámou hlavu již stovky let. Co o těchto postavách víme? Sirény byly považovány za byť velmi půvabné, přesto nebezpečné bytosti. Ty svým nádherně znějícím hlasem lákaly námořníky na širých mořích. Kdo se nechal nalákat, toho čekala jistá smrt.
Sirény si každý představuje jinak
To, jak sirény ve skutečnosti vypadaly, je opředeno tajemstvím. Někdo tvrdí, že to byly bytosti sloužící bohyním. Existuje i pověst o tom, že se jednalo o dcery boha Achelóa. Na některých obrazech je vídáme jako zvláštní bytosti, které mají spojené lidské tělo ženy spolu s ptákem. To, jak skutečně vypadaly, je tak více na naší fantazii. Ať tak či onak, jejich hlavním posláním bylo nalákat námořníky na svou krásu a zpěv.
Sirény versus mořské panny
V době, kdy se začaly objevovat sirény, se hovořilo také o mořských pannách. Také ty se pohybovaly na mořích. Nádherné postavy, které v dolní části těla byly rybami a v horní části měly tělo člověka, jsou známy po celém světě. Dodnes je milují především malé děti.
Mořské panny jsou většinou považovány za laskavé postavy, které vás provedou hlubinami moře. V historii se ale objevovaly také velmi podlé a zlé panny. I ty byly nebezpečné pro námořníky. I tak se mořských pan lidé obávali méně, než sirén. Nikdy totiž neměly skutečně zlou pověst.
Ze záhadných zvuků lezl člověku mráz po zádech
Se sirénami jsou bez diskuzí spojeny záhadné zvuky. Těmi proslul především Jižní oceán. Nyní se vědci rozhodli rozklíčovat toto tajemství a najít pravdu.
Pamatujete na mrazivý příběh z druhé poloviny 20. století? Tehdy personál ponorky zaslechl zvláštní kvílivé zvuky vycházející z moře. Tento specifický zvuk si dokonce vysloužil i svou přezdívku. Byl totiž tak jedinečný, že na něj „ponorkáři“ nedokázali zapomenout. Dodnes mu nikdo neřekne jinak než takzvaný kvákající zvuk.
Dvacet let poté, co se mořem rozléhal tento zvláštní zvuk, vědci slyšeli ještě něco jiného. A sice zvuk připomínající čtyři po sobě následující kvákání. Dlouhou dobu se mělo za to, že se jedná o přirozené zvuky moře. Ve skutečnosti však může jít o komunikaci mezi zvířaty. A to konkrétně savci, kteří se prohání hlubinami. Podobné zvuky byly následně zaznamenány také v oblasti Nového Zélandu a Austrálie.
I přesto, že se vědci vybavili různými přístroji, nikdy se jim nepodařilo zajistit žádný vizuální záznam. Podle zachycených zvuků by se ale opravdu mohlo jednat o zvířata.
Byl zvuk sirén ve skutečnosti hlasem velryb?
Podívejme se například na delfíny. Stejně jako další zvířata, také u nich je silně vyvinutá tělesná komunikace. Neverbální znaky se projevují například třením či jiným dotýkáním. Delfíni ale vyluzují i výrazné zvuky. Dorozumívat se dokážou hned několika způsoby. Každý z delfínů má například svůj vlastní pískot, který je pro něj něco, jako je pro nás jméno. Delfíni také dokážou melodickými zvuky vyjádřit své emoce.
Lidská fantazie nezná hranic
Ač se jednalo o poměrně velkou záhadu, dle vědců byla v roce 2014 prokázáno, že šlo skutečně o zvuk velryby minke pocházející z Antarktidy. A tak nastává otázka. Jsou hlasy, které vždy byly přiřazeny k sirénám, skutečně jejich?
Nebo se již od pradávna jednalo o zvuky zvířat, která se pod mořskou hladinou dorozumívají svým specifickým způsobem? Na odpověď si možná budeme muset ještě pár let počkat. Ať už je ale jakákoliv, mýtické sirény jsou fascinujícími postavami, které přinášejí nejeden mrazivý příběh.
Zdroje: acoustics.org, CbsNews, BBC
