Tatra 813 8×8 Kolos. Ikonický těžký terénní náklaďák v detailu na dobových videích Československé lidové osvobozenecké armády

Na službu v bývalé Československé lidové armádě možná nevzpomíná každý rád, ale pokud jste měli rádi techniku a byli jste povoláni k dělostřeleckému nebo tankovému oddílu, k ženistům nebo dělostřelcům, byla poměrně velká šance, že se dostanete za volant nebo alespoň do kabiny dnes již legendárního terénního tahače Tatra 813 8×8 Kolos.

Bylo také možné, že vám nebude chybět jeho údržba nebo servis. Chyběla vám tato práce snů? Pak by vás mohlo zajímat, co museli řidiči vědět o jeho technice, o jeho provozu nebo co museli zvládnout mechanici v dílnách.

První funkční prototyp v podobě pojízdného podvozku vznikl v konstrukční kanceláři pobočného závodu v Bánovcích nad Bebravou již v roce 1960 a z důvodu úspory a unifikace bylo mnoho dílů převzato z tehdy nové Tatry 138. Základem nového stroje byla opět centrální nosná trubka a výkyvné poloosy, tedy konstrukce léty a praxí prověřená, jak uvedl server Profi Cars.

Novinkou byl vidlicový dvanáctiválec (samozřejmě vzduchem chlazený) T930 s atmosférickým plněním, přímým vstřikováním, rozvodem OHV a suchou hmotností 1035 kg. Díky modulárnímu systému byl odvozen od osmiválcové jednotky T928, ke které konstruktéři přidali další čtyři válce s vrtáním 120 mm a zdvihem 130 mm.

Celkový objem pohonné jednotky s úhlem nasazení válců 75 stupňů se vyšplhal na 17 640 cm³ a byl schopen vyvinout 258 koní (některé zdroje uvádějí 270 koní) a maximální točivý moment 990 newtonmetrů při 1300 otáčkách za minutu. První prototyp ještě neměl redukce v kolech a centrální systém huštění kol, ale když byla Tatra 813 8×8 dokončena a poprvé oficiálně představena v roce 1967, její talent zvládnout těžký terén byl pro mnohé šokující.

7 diferenciálů s uzávěrkami

Podvozek měl všechna kola poháněna přes sedm (!) elektricky uzamykatelných diferenciálů, přičemž obě přední nápravy byly ovládány pomocí hydraulického posilovače řízení. Nafukování umožňující měnit tlak v pneumatikách za jízdy nebo samotný dvouválcový kompresor byly údajně tak účinné, že vůz mohl pokračovat v jízdě i s dvanácti komorami. Pokud byly pneumatiky zcela roztržené, mohl řidič demontovat až tři kola, vyjmout příslušné poloosy pomocí přípravků z příslušenství a pokračovat v jízdě.

Jedinečný byl také celkový systém převodovky spojený s motorem třílamelovou spojkou. Obsluha Tatry měla k dispozici základní pětistupňovou manuální převodovku s pneumatickým posilovačem řízení a přídavnou elektropneumatickou dvoustupňovou redukční převodovku s předvolbou na řadicí páce a planetovou rychlořazovací páku.

Vůz tak měl 20 rychlostních stupňů pro jízdu vpřed a čtyři pro jízdu vzad. Toto řešení poskytovalo vozu T 813 obrovský výkon v terénu nebo při tahání těžkých přívěsů s bojovými tanky, ale zároveň dokázal být rychlý při samostatné jízdě bez tažného vozidla.

Nepřehlédnutelná byla také trambusová kabina Tatry 813 8×8 Kolos. Nabízela 5 až 7 míst k sezení (v jednoduché verzi 2) a po rozložení zadní lavice v uspořádání 2+2+3 bylo možné vytvořit lůžka pro dvě osoby. Pod zadními sedadly bylo umístěno nezávislé multifunkční topení. V zimě kromě vytápění interiéru ohřívalo baterie, rozmrazovalo okna, ale bylo také dostatečně výkonné, aby při extrémně nízkých teplotách odmrazilo motor.

Tatra 813 ve verzi 8×8 Kolos je bezpochyby jedinečný vůz, který byl svými terénními schopnostmi a variabilitou prakticky bezkonkurenční. Zejména systém diferenciálů byl poněkud složitý, ale ani tento detail neubírá „osmsettrojce“ její právem zasloužený legendární status.

Zdroj: proficars.sk, Wikipedia