Stereotypy za volantem: Ženy nejsou horší řidičky a ne každý senior představuje riziko
Stačí chvilka na silnici a většina z nás si v duchu vytvoří rychlý úsudek o tom, kdo sedí za volantem. „Jede jako ženská“, „Ten dědek už za volant nepatří“ nebo „další frajírek v BMW“. Jenže tyto škatulky neodpovídají vždy realitě. A někdy můžou být i nebezpečné.
Ženy: opatrnější, ale stále pod tlakem předsudků
Stereotyp o tom, že ženy jsou špatné řidičky, je asi nejrozšířenější. Ačkoliv je to neustále omílané téma, tvrdá data ho vyvracejí. Například podle statistik Policie ČR tvoří ženy zhruba čtvrtinu viníků dopravních nehod. Muži častěji riskují, řídí agresivněji, překračují rychlost a častěji usedají za volant pod vlivem alkoholu.
Ženy naopak bývají za volantem klidnější, důslednější a méně se zapojují do nebezpečných manévrů. Jejich nehody bývají spíše menšího rozsahu – často jde o odřený blatník při parkování, ne o čelní srážku při předjíždění na plné čáře.
Přesto se ženy často potýkají s nižším sebevědomím při řízení, což může být důsledkem opakovaného zpochybňování jejich schopností. A to je problém – pokud se někdo cítí pod tlakem, jeho schopnost soustředit se a reagovat může klesat. Stereotypy tak nejen lžou, ale i zbytečně škodí.
Senioři: zkušení, zodpovědní, ale fyzicky zranitelnější
„Dědek v klobouku“ je další oblíbený cíl řidičských vtipů. Jenže pravda je taková, že většina seniorů za volantem jezdí velmi opatrně. Nehoní se za rekordními časy, dávají pozor na značky, a často raději nejedou vůbec, pokud se necítí jistí.
Ano, s věkem se zpomaluje reakční doba a zrak už nemusí být tak ostrý. Ale senioři to často kompenzují rozvážností. Jezdí méně často, volí známé trasy, vyhýbají se nočním jízdám a zhoršeným podmínkám.
Statisticky rozhodně nepatří mezi nejrizikovější skupiny – větší riziko u nich spočívá spíš v následcích nehod než v jejich četnosti. Jejich tělo je totiž křehčí, a tak mohou i menší kolize skončit vážným zraněním. To ale neznamená, že automaticky ohrožují ostatní.
Mladí řidiči: ano, riskují, ale učí se rychle
Třetí často skloňovaný stereotyp míří na mladé řidiče. „Namachrovaný frajer v oktávce“ nebo „mobil v jedné ruce, volant v druhé“. A tady je třeba být upřímný – mladí řidiči opravdu častěji bourají. Ne kvůli nezodpovědnosti, ale kvůli nezkušenosti.
Mezi 18 a 24 lety je riziko nehody skutečně vyšší. Reakce nejsou špatné, ale chybí odhad, intuice i schopnost předvídat chyby ostatních. Často si nevěří, nebo naopak věří až moc. Přesto jsou to právě mladí, kdo se nejrychleji učí – pokud mají k dispozici správné vedení a nejsou pod tlakem.
Mimochodem, čerství řidiči jsou dnes pod přísnějším dohledem než kdy dřív. Nové autoškoly, zkušební doby, povinné kurzy defenzivní jízdy – to všechno pomáhá snižovat riziko. Ale i tady platí: hodit někoho do jednoho pytle kvůli věku je krátkozraké.
Co s tím? Míň předsudků, víc porozumění
Stereotypy jsou zjednodušení – a někdy se na nich může něco málo zakládat. Ale bránit podle nich celé skupiny lidí je nejen nefér, ale i škodlivé. Ať už jde o ženu, seniora nebo dvacetiletého kluka, každý řidič je jiný. Rozhodující není věk, pohlaví ani značka auta, ale to, jak se člověk na silnici skutečně chová.
A hlavně: nikdo z nás není dokonalý. Každý občas udělá chybu, přehlédne značku nebo se rozjede na oranžovou. Klíčem k bezpečnému provozu není ukazovat prstem na „ty druhé“, ale chovat se zodpovědně a s respektem – bez ohledu na to, kdo sedí v sousedním autě.
Závěr: Silnice není místo pro předsudky
Možná je čas přestat vnímat řízení jako boj mezi „námi“ a „těmi ostatními“. Všichni jsme součástí stejného provozu – a chceme dojet bezpečně domů. Ženy nejsou horší řidičky, senioři nejsou přítěží a mladí se učí. Skutečný problém nezačíná pohlavím ani datem narození, ale tam, kde končí respekt.
