První tramvaj v Praze vyjela v roce 1875 a byla tažena koňmi. Na začátku 20. století dokonce existoval pohřební spoj označený křížem

Dnes si bez tramvají nelze pražské ulice ani představit. Proplétají se centrem i okraji města, potkávají turisty i ranní spěchající Pražany. Ale málokdo si uvědomí, že jejich příběh nezačal jako triumf techniky, ale docela tiše – dusotem kopyt a skřípěním dřevěných kol.

První pražská tramvaj se na koleje postavila 23. září 1875. Byla tažena dvěma koňmi a vyrazila z Karlína směrem na Újezd. Dřevěný vůz uvezl něco přes dvacet cestujících a jízdenka stála deset krejcarů. Byla to událost – a zároveň jen první krůček na dlouhé cestě vývoje městské dopravy.

Stál za ní podnikatel František Ringhoffer, který měl odvahu přivést do Prahy nápad, který už fungoval v jiných evropských městech. Koňka – jak se tramvaji říkalo – brzy sklidila úspěch. Už za první rok svezla přes 300 000 lidí.

Praha v 19. století potřebovala změnu

V polovině 19. století se město rychle rozrůstalo. Nové čtvrti jako Smíchov, Karlín nebo Vinohrady volaly po lepším spojení s centrem. Koňské povozy tehdy sice sloužily lidem k přesunu, ale nebyly stavěné na masovou přepravu. Koleje sice nebyly všelékem, ale znamenaly zrychlení a vyšší komfort. A hlavně – koňka přišla ve správný čas.

Tramvajová síť roste, ale koně nestačí

Během pár let se tramvajová síť slušně rozrostla – měřila už 15 kilometrů a spojovala další části Prahy. Jenže začalo být jasné, že koňský pohon má své hranice. Koně nevydrželi jezdit celý den, museli odpočívat, žrát a potřebovali stálou péči. A když přišlo na prudší stoupání – třeba směrem na Vinohrady – občas se zastavili a dál prostě nešli. Problémy dělala i železnice. Jakmile zahlédli dýmající lokomotivu, často se plašili. Postupně tak bylo čím dál zřejmější, že koňka je sice dobrý začátek, ale rozhodně ne konečné řešení.

Křižík a nástup elektřiny

Na sklonku 19. století se v Praze začalo dít něco nevídaného. V roce 1891 vytáhl vynálezce František Křižík na Jubilejní výstavě úplnou senzaci – elektrickou tramvaj. Lidé na ni koukali spíš jako na zajímavou podívanou než na něco, co by je mohlo jednou vozit do práce. Byla to tehdy spíš zábava než doprava. Ale právě tahle „hračka“ odstartovala revoluci, která brzy změnila pražské ulice k nepoznání.

Už v roce 1897 vyrazila do ulic první elektrická linka, která spojovala Florenc s Libní. A koňky? Ty se s Prahou definitivně rozloučily o osm let později, v roce 1905. Éra kopyt a dřevěných vozů byla u konce – tramvajová budoucnost patřila elektřině.

Temná kapitola: pohřební tramvaj

Málokdo ví, že během první světové války fungoval i zvláštní spoj – černě natřená pohřební tramvaj. Odvážela zesnulé vojáky, kteří v té době rychle plnili márnice. Po válce přišla o svou užitečnost a byla zrušena. Od lidí dostala poetické jméno Černá Máry.

Zajímavosti, které vás možná překvapí

• V roce 1890 bylo v provozu přes 60 koňských vozů a 130 koní.
• Ringhofferovy závody nevyráběly jen tramvaje – ale i luxusní vagóny pro císaře.
• Některé původní vozy koňky se později přestavěly na elektrické – dalo by se říct, že se tehdy recyklovalo ve velkém.

Dnešek: moderní síť a nostalgie

Dnes jsou tramvaje v Praze stejně samozřejmé jako ranní káva nebo fronta na eskalátory v metru. Po městě tiše sviští moderní nízkopodlažní vozy, ale i staré dobré „té trojky“, které si za ta léta vysloužily status městské legendy – skoro jako orloj nebo Karlův most na kolejích. Celá síť je obrovská, táhne se přes 140 kilometrů. Každý rok v nich sedí přes 300 milionů lidí – ať už míří do práce, školy nebo na pivo. A přestože už ulice dávno neotřásají kopyta koní, právě ten úplně první vůz, co se v roce 1875 vydal z Karlína na Újezd, zůstává tichým hrdinou celého tohohle příběhu. Bez něj by tramvaje možná vůbec nebyly tím, čím jsou dnes.

Zdroje: wikipedia.org, prazska.drbna.cz, Archiv hlavního města Prahy