Myslíte, že jste se špatně učili? Ve skutečnosti to byla chyba rodičů

Jméno ovlivňuje to, jak nás druzí vnímají. Ale že by ovlivňovalo také to, jak se budeme učit, to je už rozhodně k zamyšlení. Něco na tom totiž je.

Naše jméno tvoří náš dojem o nás. Už když vybíráme svému dítěti jméno, nějakým pocitovým způsobem si ho představujeme. Jaké jméno bude našemu dítěti slušet? A nakonec také, jak sluší naše jméno nám?

V tomto výzkumu ale bylo důležité příjmení a jeho počáteční písmeno. Minimálně ve chvíli, kdy dítě vstoupí do školních lavic. Pokud patříte k těm, kteří jsou na konci abecedy, asi už tušíte, kam míříme. Poslední v abecedě to nemají jednoduché. A ti první se zase pořád bojí, že půjdou jako první také na řadu, což s sebou ale nese i své výhody.

To věčné čekání… to, že zas budu poslední

Ale pojďme ještě dál…

Vědci z univerzity v Michiganu analyzovali více než 30 milionů studentských záznamů, z nichž se ukázalo, že pokud jste na posledních místech abecedy, patrně budete více dostávat horší známky a nižší hodnocení své práce než ti, kteří jsou v abecedě před vámi.  Tato předpojatost se ukázala napříč všemi typy předmětů, nejvýraznější ale byla ve společenských a humanitních vědách. Nejmenší v oborech techničtějších, přesnějších, medicínských.

To může být způsobeno tím, že společenské vědy mají vícero možností vysvětlování, odpovědi mohou být více otevřené. Učitelé tedy více subjektivně srovnávají s těmi, kteří již vyzkoušeni byli a za sebou ve chvíli hodnocení mají již velké množství odpovědí. Technické a přesné předměty mají konkrétnější odpovědi, tam je známkování a odpověď „dobře-špatně“ jasněji dána.

Kvalita hodnocení klesá s tím, kolik studentů již bylo vyzkoušeno

Studenti, kteří byli vyzkoušeni nejdříve, s příjmením na začátku abecedy, dostali známky o 0,3 bodů vyšší (ze 100 možných bodů) než jaké by dostali, kdyby bylo pořadí zkoušení náhodné. Studenti na konci abecedy měli zase známky o 0,3 bodů nižší ve stejném srovnání.

Únava a znudění všech hraje roli

Mimo abecední seznam záleží také na pořadí. Čím více hodnocení už učitelé udělali, tím skeptičtěji přistupují k dalším. Vědci tento jev nazývají „srovnávací únavou“ a upozorňují, že než začneme obviňovat pouze učitele z nestrannosti, únavy a vznětlivosti, musíme si uvědomit, že v tom samém rozpoložení jsou již i žáci, kteří přichází na zkoušení mezi posledními.

Pokud pracujete delší dobu, stále sledujete to samé, začnete ztrácet  pozornost a kognitivní schopnosti klesají.

Jak nastolit opět rovnost?

Řešením by bylo do procesu zkoušení pozvat další zkoušející a případně zkoušet kontinuálně tak, aby se tento efekt vymazal nebo zmírnil. Tím by se uvolnila nepřiměřená mentální i pracovní zátěž a zkoušení by bylo opět objektivní. Je třeba obnovit trpělivost jak u žáků, tak u zkoušejících.

A nejlepším řešením by bylo náhodné zkoušení.

Ti, kteří jsou tedy na konci abecedy, standardně zkoušeni mezi posledními, mají pak horší výsledky, což nemusí vůbec odrážet jejich skutečné schopnosti. Mají pak horší prospěch. A také horší a neférové pracovní příležitosti, tvrdí vědci ve studii.

Zdroj: papers.ssrn.com, msn.com, ground.news