Le Mans 1955: Nejhorší nehoda v historii motosportu si vyžádala přes 80 mrtvých a 200 raněných
Závody aut v sobě vždycky měly špetku rizika. Svištící stroje, rychlost, burácení motorů a napětí, které vás drží na kraji sedačky. Jenže 11. června 1955 se během slavného závodu 24 hodin Le Mans stalo něco, co si nikdo nepřál a co motorsport navždy změnilo. Vteřiny rozhodly o nejhorší tragédii v dějinách závodění: přes osmdesát mrtvých, stovky zraněných a šok, který se přelil daleko za hranice Francie. Lidé ten den přišli fandit, ale odešli otřeseni něčím, na co se nedá zapomenout.
Jeden manévr, který vše spustil
Představte si zaplněné tribuny, horké letní odpoledne a špičkové závodní vozy svištící po trati. Ve 18:26 se ale všechno změnilo.
Britský jezdec Mike Hawthorn, tehdy v čele závodu, náhle zpomalil, aby odbočil do boxů. Za ním jedoucí Lance Macklin ve svém Austin-Healey musel prudce uhnout a tím nechtěně zkřížil cestu Pierre Leveghovi, který řídil Mercedes-Benz 300 SLR. Došlo ke kolizi, která vypadala jako výjev z noční můry.
Leveghův vůz vletěl do vzduchu, doslova explodoval nad tribunou a rozpadl se. Motor, nápravy, kapota, všechny tyto části letěly přímo mezi diváky. A to v době, kdy neexistovaly žádné bezpečnostní zóny, bariéry nebo ochranné sítě. Lidé seděli metr od trati.
Závod pokračuje, i když se svět zastavil
A možná úplně nejmrazivější na celé tragédii bylo, že závod dál pokračoval, jako by se nic nestalo. Organizátoři tehdy tvrdili, že kdyby závod zastavili, mohlo by to vyvolat chaos mezi diváky a zkomplikovat práci záchranářům. Ale upřímně, spousta lidí to dodnes vnímá jako necitlivé a špatné rozhodnutí.
Zatímco se na jedné straně trati uklízely trosky a ošetřovali zranění, na druhé se dál závodilo o vítězství. Tým Mercedes-Benz se ale zachoval jinak. Potichu a důstojně stáhli své vozy ze závodu. Nechtěli slavit vítězství, když na tribunách plakaly rodiny obětí.
Důsledky: zákaz závodů a začátek nové éry
Reakce přišla rychle a razantně. Ve Francii, Španělsku, Německu, Švýcarsku i dalších zemích byly automobilové závody dočasně zakázány. Švýcarsko zrušilo zákaz pořádání okruhových závodů až v roce 2022. Ano, trvalo to téměř 70 let.
V Le Mans se trať okamžitě začala přestavovat. Byla prodloužena cílová rovinka, postaveny nové, bezpečnější tribuny a vznikly první standardy, které braly v potaz nejen jezdce, ale i diváky.
Hrdina ve stínu: John Fitch
Málokdo ví, že právě John Fitch, americký jezdec a týmový kolega zesnulého Levegha, později zasvětil život bezpečnosti v dopravě. Vyvinul slavné „Fitch Barriers“ – žluté plastové sudy naplněné pískem, které dnes vídáme u nebezpečných křižovatek i dálnic. A fungují. Denně zachraňují životy.
Jak je to dnes: Bezpečnost na prvním místě
Dnešní závody vypadají jinak. Nejen díky technice, ale hlavně díky bezpečnostním opatřením, která se neustále vyvíjejí. Diváci už nesedí těsně u trati, ale za bariérami, zábradlím, ploty a často i za ochrannými sítěmi. Závodníci mají výztuhy ve vozech, přilby s ochranou hlavy (tzv. systém HANS), závodní kombinézy z ohnivzdorných materiálů a kolem trati jsou speciální zóny pro zpomalení vozu.
A co víc, závody se pravidelně přerušují kvůli každé vážnější nehodě, protože dnes už je jasné, že zdraví a životy jsou důležitější než šachovnicová vlajka. Bezpečnost už není „navíc“ , je to základ. A právě to je jedním z nejtrvalejších dědictví tragédie z roku 1955.
Neštěstí v Le Mans v roce 1955 není jen černou skvrnou na historii motorsportu. Je to připomínka, že vášeň pro rychlost nemůže být bezmyšlenkovitá. Že za každou zatáčkou může být někdo, kdo se už nevrátí domů.
Díky této tragédii se motorsport stal bezpečnějším. Nejen pro jezdce, ale i pro diváky, kteří dnes sedí daleko za bariérou a sledují závody s vědomím, že bezpečnost je priorita.
Zdroj: Wikipedia, GQ, Garáž, Autíčkář
