Historik odhaluje hygienu na Karlštejně. Lítající exkrementy, ve vlasech pastičky a místo koupele jablko na krku

V roce 1348 nechal vybudovat Karel IV. hrad Karlštejn. A to proto, aby v něm ukryl královské poklady. Šlo především o sbírky svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů. 

Tento jeho záměr ale vznikl až později, a to v roce 1356. Český král a římský císař už však roku 1355 na hradě pobýval. A to z důvodu, aby mohl dohlížet na stavbu a výzdobu vnitřních prostor hradu. Zpočátku byl hrad jednodušší stavbou o jedné věži. Až o rok později byly přistavěny další věže, a to právě kvůli úschově klenotů. Stavba hradu trvala až do roku 1365 a výzdoba vnitřních prostor a kaple sv. Kříže do roku 1367. Korunovační klenoty byly na Karlštejně uloženy 200 let. Odvezeny byly až 22. června 1619, jelikož hrad přestal být bezpečný.

Život na středověkém hradu jen pro milovníky zimy

V dnešní době si neumíme představit život bez tekoucí vody, elektřiny, tepla a pohodlného bydlení. Ve středověku však tyto dnešní vymoženosti vůbec samozřejmé nebyly. Ony totiž nebyly vůbec, a to ani pro bohaté. Hrady byly kamenné, a proto v nich byla pořádná zima. O zateplených oknech si mohli nechat jen zdát. Jen pár oken bývalo zasklených, ostatní měla dřevěné okenice. A tak nebylo třeba moc hádat, odkud vítr vanul.

„Podle našich měřítek byla čistota ve středověku dost špatná. Je zřejmé, že hrad byl o něco lépe udržovaný než rolnická chatrč, ale přesto bychom to místo považovali za docela šokující. Například by nám připadalo hodně zakouřené. Velmi často ve velkém sále byl centrální oheň,“ informoval historik Richard Holmes pro web pbs.org.

Hygiena až na posledním místě

Vody také moc nebylo a když už, první se používala na pití a potom až k očistě. Většinou se tak omývaly ty nejpodstatnější části těla. Jako ruce, obličej či intimní partie. Bohatí si občas koupel dopřáli, ale rozhodně se to nedá ani zdaleka porovnat s dnešními zvyklostmi.

Elektřina by byla prohlášena za ďáblův nástroj

Elektřina byla v té době něco tak neskutečného, že i kdyby už ji někdo objevil, byla by prohlášena za nástroj ďábla. A tak si svítili hořícími loučemi nebo kahanci. Zdrojem tepla byly železné koše plné řezavých uhlíků, otevřené krby, zvířecí kůže a nebo i samotná zvířata, která vydávala teplo ze svých těl.

Spolubydlící zvířata

Obydlí chudých bylo velice skromné, většinou vybudované ze dřeva a slámy, popřípadě hlíny a kamení. Tudíž odolnost proti špatnému počasí či rizika požáru byla velmi malá. Voda a kanalizace v nich nebyla a příbytky tak byly chladné a vlhké. Bylo běžné, že lidé bydleli v jedné místnosti i s domácími zvířaty.

Hygienické podmínky na hradu ve středověku? Jablka na krku a pastičky na vši

Panstvo mělo samozřejmě lepší podmínky než chudí lidé. O tom není pochyb. Ale traduje se, že koupání panstvu sloužilo spíše jako zábava a relaxace než k očistě těla. Tento zvyk hodně ovlivňovala církev. Jelikož neviděla žádný význam v péči o tělo. Dámy očistu proto kompenzovaly různými váčky s vonnými bylinkami či jablky, které nosily na krku. Později také parfémy, které se na trhu objevily. Do šatů či vlasů si dokonce vkládaly pastičky na blechy a vši.

Přístup k vodě šlechta měla bezesporu také lepší. A to proto, že se hrady budovaly u zdrojů vody. Jako jsou prameny, řeky a jezera. Vodu čerpali ze studní nebo cisteren. Hygienické návyky se tudíž díky shromažďování vody postupem času rozvíjely. A to i proto, že k nim nakonec začala nabádat městská rada. Ti chudší si vystačili se džbánem ohřáté vody, která se lila na tělo. Většinou ale prováděli rychlou očistu ve studené vodě. Bohatí si koupele mohli dopřát v sudu nebo kádi. Někteří z nich dokonce s polstrovanou vanou cestovali.

Potřebu vykonávali tam, kde zrovna byli

V dnešní době bereme některé zařízení jako samozřejmost. A vůbec si neuvědomujeme jejich cenu. A patří mezi ně i toalety. Nejenom, že jsou velkým zjednodušením, ale znamenají i mnoho pro naše zdraví. Ve středověku kvůli špatným hygienickým podmínkám lidé umírali. A bohužel i v dnešní době umírá v rozvojových zemích každoročně stovky tisíc lidí. A to právě kvůli špatným hygienickým podmínkám a nedostatku toalet.

Ve středověku si tak o našich současných toaletách mohli nechat jenom zdát. Mnoho lidí tak mnohdy vykonávalo potřebu tam, kde to na ně přišlo. Toaletní papír neexistoval a kolikrát tak lidé používali i své ruce. V lepším případě klestí či lopuchy. O soukromí kolikrát také nebyla řeč.

Na hradech však měli větší luxus. K vykonávání potřeby používali například nočníky či mísy k tomu určené. Jako soukromější toalety jim však sloužily výstupky na vnějších zdech hradu. Šlo v podstatě o malé komůrky s dřevěnými nebo kamennými sedátky. Ty měly většinou pouze malá okna a málokdy dveře, aby se zápach tolik nedostával do jiných prostor hradu.

Exkrementy padaly do příkopu

Splachovací v té době tento typ záchodu pochopitelně nebyl. „Exkrementy většinou padaly do hradního příkopu,“ informoval web BBC.co.uk. V lepším případě přímo do vodního toku, například potoka nebo říčky. Vodní tok tak fungoval jako splachovadlo i odvod. Což dopomohlo i k menšímu zápachu. O vynášení a likvidaci se starali zaměstnanci, kteří ale byli za tuto činnost dobře placeni. A jistě není pochyb, že se jednalo při vynášení výkalů o těžkou práci. Popřípadě se o poté o exkrementy postarali zemědělci, kteří je používali jako hnojivo.

Je proto třeba si každý den uvědomovat, jakými moderními výdobytky jsme dnes obklopeni. A s vděčností za ně děkovat. Co by za ně lidé ve středověku dali!

Zdroj: eurozpravy.cz, bbc.co.uk, pbs.org