Zatímco ve Francii nebo v Německu sednete do vlaku a za hodinu jste o stovky kilometrů dál, v Česku stále narážíme na limity železnice, která má k opravdové „rychlodráze“ daleko.

Nejvyšší možná cestovní rychlost? Zpravidla 160 km/h – a to jen na vybraných úsecích. Ve zbytku Evropy se mezitím běžně jezdí i dvakrát rychleji. Není divu, že Češi cestující vlakem do zahraničí občas zažijí menší kulturní šok. Francouzské TGV, německé ICE nebo španělské AVE jsou moderní, tiché, pohodlné a především rychlé. Dlouhé vzdálenosti zvládají za zlomek času, než na co jsme u nás zvyklí. A když si uvědomíte, že první vysokorychlostní tratě začaly vznikat už v 80. letech, o to palčivěji vnímáte, jak moc jsme zaspali.

Ambiciózní plány, pomalá realita

Abychom byli spravedliví – ani Česká republika nechce zůstat pozadu. Už několik let se plánuje výstavba zcela nových vysokorychlostních tratí (tzv. VRT), které by spojily největší česká města a zároveň napojily Česko na evropskou síť. První vlaštovkou má být úsek mezi Prahou a Brnem, jehož dokončení se optimisticky plánuje na rok 2032. V budoucnu by pak mohly následovat trasy do Ostravy, Ústí nad Labem nebo směrem na Vídeň a Drážďany.

Slibně to zní na papíře, ale realita je, jak už to u nás bývá, složitější. Zatímco jinde se trať postaví za pár let, u nás se desetiletí připravuje, schvaluje, posuzuje a zkoumá. Do hry vstupují vlastníci pozemků, ekologické spolky, obce, složité procesy územního plánování… A zatímco se debatuje, lidé dál cestují po stávajících tratích, které už nestačí ani kapacitně, ani technicky.

Proč to vlastně chceme?

Možná si říkáte – proč do toho vůbec investovat? Odpověď je jednoduchá: rychlovlaky mohou zásadně změnit způsob cestování v zemi. Pokud se z Prahy do Brna dostanete za hodinu, začnete o dopravě přemýšlet jinak. Klesne tlak na silnice, zlepší se propojení regionů, sníží se emise a lidé dostanou atraktivní alternativu k autům i letadlům.

Navíc vysokorychlostní tratě nejsou jen o vlacích – mění i ekonomiku měst, která propojují. Vznikají nové pracovní příležitosti, rozvíjí se infrastruktura a celé oblasti ožívají. Příkladem může být právě Francie, kde TGV ovlivnilo rozvoj měst daleko od Paříže.

Zatím je to ale běh na dlouhou trať

V tuto chvíli je v Česku hotová jen přípravná fáze – vybraná trasa, probíhají výkupy pozemků a probíhá projektování. Samotná stavba prvního úseku má začít kolem roku 2027. Pokud vše půjde podle plánu (a to je velké „pokud“), mohli bychom se první jízdou po české vysokorychlostní trati svézt opravdu až ve třicátých letech.

Do té doby nám nezbývá než doufat, že se plány nerozpadnou pod tíhou byrokracie nebo změn politických priorit. A že jednou budeme i my moci říct: ano, rychlovlaky u nás opravdu sviští jako vítr.

Zdroj: en.wikipedia.org, iDnes, Novinky