Červená Karkulka původně snědla babičku a vypila její krev. Přesto tyto pohádky čtete dětem?

Děti mají rády pohádky před spaním. Některé z nich však musely od svého vzniku projít značnou úpravou. Jinak by se takové pohádky plné násilí a krve těžko daly vyprávět dětem. Po těchto hororech by rozhodně neusnuly.

V pohádkách až na výjimky vítězí dobro nad zlem, láska překoná všechny nástrahy, překážky i kouzla, z chudého chasníka se stane král, chudé děvče se vdá za prince. Vydáme-li se však po stopách některých z nich, zjistíme, že se jedná o hororové příběhy, kde zlo zůstává nepotrestáno.

Červená Karkulka původně snědla babičku a vypila její krev

Jednu z nejznámějších pohádek, O Červené Karkulce, zná snad každé dítě. Její poselství je jasné, nikdy neříkejte cizím lidem, kam jdete, jinak špatně skončíte. Původní verze této pohádky je děsivá. Její kořeny sahají až do starověkého Říma. Jedná se o příběh básníka Horáce, ve kterém je malý chlapec zachráněn živý z břicha mytologického lidožrouta Lamie.

Během času získala několik verzí, v některých z nich se místo vlka objevoval vlkodlak. Podle jedné známé středověké verze vlkodlak zabije babičku a počká si na Karkulku. Ta ho nepozná a sní jídlo, které ji připravil. Netuší, že si dala k večeři nebohou stařenku a její maso zapila její krví. Vlkodlak nakonec sní i Karkulku. Tím pohádka končí. Žádné zázračné vysvobození se nekoná.

Jeníček a Mařenka jako večeře vlastní matky

Kdo by neznal pohádku o Jeníčkovo a Mařence! Ve skutečnosti se jedná o hororový příběh, ve kterém je v hlavní roli zanedbání dětí, zotročení a kanibalismus. V původní verzi zlá macecha donutí otce dětí, aby je zavedl do lesa, a tak se jich zbavil. Děti bloudí lesem, dokud nedojdou k perníkové chaloupce. Její majitelka ježibaba je chytí, zatímco Jeníčka zavře a vykrmuje ho, Mařenka jí musí sloužit.

Původní verze je ještě děsivější, v ní se dětí nechtěla zbavit zlá macecha, nýbrž jejich matka. Ne proto, že by je neměla ráda, ale kvůli hladomoru. Lidé neměli co jíst, každý jejich dnem byl boj o přežití. Vyhladovělí lidé se v zoufalství uchylovali ke kanibalismu. Sladká perníková chaloupka je jen blouznění na smrt vyhladovělých dětí, které si představují jídlo a sladký domov.

Sněhurka a sedm zdeformovaných dětí

Pohádku o krásné Sněhurce, zlé maceše a zrcadle není třeba představovat. Skutečnost však byla jiná. Pohádka vznikla na základě skutečného příběhu německé hraběnky Margarety von Waldeck. Narodila se Filipovi IV. v roce 1533.

V šestnácti letech ji její macecha Kateřina z Hatzfeldu donutila odstěhovat se do Wildungenu v Bruselu. Margareta se tam zamilovala do španělského prince, jejich vztah však její otec ani její macecha z politických důvodů neschvalovali. Mladá hraběnka náhle zemřela ve věku pouhých 21 let. Historické prameny poukazují na španělského krále, který vyslal agenty, aby ji otrávili.

Trpaslíci byli ve skutečnosti děti, které pracovaly v dolech Margaretina otce. Špatné podmínky a těžká fyzická práce se podepsala na jejich vzhledu. Jejich značně zakrnělý růst a deformované končetiny z podvýživy a namáhavé práce jim vysloužily přezdívku „chudí trpaslíci“.

Verzí Sněhurky však existuje hned několik. V jedné z nich, té „pohádkovější“, je příběh podobný současnému Disney stylu. Až na několik detailů. „Pohádková verze původní královny, která chce orgány Sněhurky, její plíce a játra, má mnohem horší důvod než žárlivost. Má v úmyslu je totiž uvařit a sníst. Ano, opravdu. Královna chce zabít Sněhurku a pak sníst její ostatky, což je dost monstrózní, dokonce i pro bratry Grimmové,“ informuje web medium.com.

Šípková Růženka byla znásilněna

I tato známá pohádka má děsivý původ. Na rozdíl od klasické verze ji princ nelíbá, ale znásilní ji. Spící dívku probudí její hladové dítě, které spolu s mateřským mlékem z ní vysaje i uspávací jed. Příběh naštěstí dopadne dobře. Princ, nyní již král, se vrátí a s probuzenou dívkou se ožení.

Popelka a její zákeřní holoubci

Tato oblíbená pohádka vznikla na základě starověké bajky o řecké otrokyni v Egyptě, se kterou se ožení král. Zatímco v klasické verzi je Popelčiným zlým sestrám odpuštěno, v té původní jim Popelčiny holoubci vyklovou oči a ony skončí jako slepé žebračky.

Drobná Popelčina nožka má původ v čínském krutém zvyku, který nařizoval svazovat bohatým dívkám chodidla do tvaru lotosového květu. Od dvou let byly nohy dívek pevně vázány, až se zlomily kosti na prstech a nártu a následně srostly do požadovaného tvaru. Dívky nemohly téměř chodit a většinu svého života byly nuceny trávit vsedě nebo vleže.

Zdroj: knizni-dira.cz, g.cz, medium.com