Car-to-Car komunikace umožňuje informovat o překážkách na trase
Doba, kdy jsme se spoléhali jen na oči a mapu, je dávno pryč. Dneska se čím dál víc mluví o tom, že auta budou mezi sebou komunikovat.
Ne stylem „pozor, uhni z cesty“, ale spíš „pozor, za rohem je bouračka“ nebo „na přechodu je chodec, zpomal“. Tahle technologie se jmenuje Car-to-Car komunikace (nebo taky Vehicle-to-Vehicle, zkráceně V2V). A i když zní jako ze sci-fi filmu, už teď se testuje a brzy může být běžnou součástí našich silnic.
Jak to celé funguje
Auta mezi sebou posílají data pomocí rádiových signálů – něco jako Wi-Fi nebo Bluetooth, ale na speciální frekvenci určené jen pro tohle. Využívá se k tomu technologie DSRC (Dedicated Short-Range Communications), která umožňuje, aby si vozidla „povídala“ v reálném čase. V praxi to vypadá tak, že každé auto vysílá informace o své rychlosti, směru, poloze a případně i o tom, co se kolem něj děje – třeba že prudce brzdí, že vidí led na silnici nebo že detekovalo nehodu.
A další auta v okolí tahle data zachytí a vyhodnotí. Výhoda je, že všechno funguje nezávisle na mobilní síti, takže ani výpadek signálu v tunelu nebo v horách komunikaci nepřeruší.
Co všechno se auta dozvědí
Představte si, že jedete po dálnici. Najednou několik set metrů před vámi jiný řidič prudce zabrzdí. Ještě dřív, než si toho všimnete vy nebo navigace, vaše auto dostane varování: „Pozor, překážka! Připravte se brzdit.“ Stejně tak můžete dostat hlášku o nehodě, která zablokovala cestu, nebo o autě, co v protisměru stojí se zapnutými výstražnými světly.
Zní to jako drobnosti, ale v praxi to může zachránit životy – hlavně v situacích, kdy řidič na překážku nevidí kvůli zatáčce, tmě nebo špatnému počasí. Tím, že auta komunikují napřímo a automaticky, je reakce mnohem rychlejší než kdyby člověk jen sledoval dění kolem sebe.
Proč se o tom mluví až teď
Technologie samotná není úplně nová – první testy probíhaly už před více než deseti lety. Jenže teprve v posledních letech se začíná reálně uvažovat o tom, že Car-to-Car komunikace bude povinná výbava nových aut. Například americká agentura NHTSA už dřív navrhovala, že by měla být součástí standardní výbavy. Důvod je jednoduchý – podle studií může snížit počet nehod až o 80 % u situací, kdy je klíčové, co se děje pár vteřin před vámi.
Navíc s nástupem autonomních vozidel dává propojení mezi auty ještě větší smysl – robotické auto potřebuje co nejvíc informací, aby mohlo správně reagovat. A když mu ostatní auta předají, co „vidí“, výrazně to zlepší bezpečnost všech účastníků provozu.
Kdy se toho dočkáme
Některé značky, třeba Mercedes nebo Volkswagen, už Car-to-Car technologii do svých modelů implementovaly. A pak tu máme firmy jako Autotalks, které vyvíjejí specializované čipy a software právě pro tuhle komunikaci. Do pár let by tak tahle technologie mohla být stejně běžná jako tempomat nebo ABS.
Otázkou ale zůstává, jak rychle se podaří sjednotit standardy a jak bude vypadat legislativa. Aby to totiž fungovalo naplno, musí být systém kompatibilní napříč značkami a státy – a taky se musí vyřešit otázky zabezpečení a ochrany soukromí. Nikdo nechce, aby se jeho auto změnilo ve vysílačku pro hackery.
Car-to-Car komunikace není žádná hračka pro geeky – je to technologie, která může zcela změnit způsob, jakým jezdíme. Umožní nám včas reagovat na překážky, zvýší bezpečnost na silnicích a možná jednou úplně vymýtí ty nejčastější typy nehod. A to všechno jen díky tomu, že se auta začnou mezi sebou bavit.
Zdroj: quora.com, Auto.cz, Motoristika