Bizarní automobilové značky: Slyšeli jste o Bristolu, Vectoru nebo Peel Engineering?
Svět automobilů není jen o známých jménech jako Škoda, Ferrari nebo Ford. Existovala a stále existuje spousta podivných a zapomenutých značek, které mají za sebou fascinující příběhy.
Možná jste o nich nikdy neslyšeli, ale jejich osudy jsou často mnohem zajímavější než u velkých hráčů. Pojďme se podívat na několik opravdu neobvyklých automobilek.
Bristol byly exkluzivní britské vozy s leteckými kořeny
Bristol Cars byla unikátní britská značka. Vznikla po druhé světové válce z letecké společnosti Bristol Aeroplane Company. Toto spojení s letectvím bylo vidět. Auta měla aerodynamické tvary a některá se dokonce jmenovala po slavných letadlech Bristol, jako Beaufighter nebo Blenheim. První modely, jako Bristol 400, vycházely z předválečných německých BMW. Bristol totiž získal práva na jejich výrobu jako válečnou reparaci.
Bristol byl vždycky jiný. Zaměřoval se na ruční výrobu luxusních a kvalitních aut. Vyráběli jen velmi málo kusů, někdy jen pár aut týdně. Celkem za více než 70 let vzniklo asi jen 3 000 vozů. To z nich dělá extrémně vzácné kousky.
Později, aby udrželi krok s výkonem, začali místo vlastních motorů používat silné americké osmiválce Chrysler a v modelu Fighter dokonce desetiválec. Ruční výroba a malý objem produkce ale znamenaly vysoké náklady. Vývoj vlastních motorů by byl příliš drahý, a tak bylo použití amerických motorů logickým krokem. Přes svou věrnou základnu fanoušků, firma nakonec ekonomicky neustála vývoj trhu.
Vector zastupoval americký sen o supersportu
Vector byla ambiciózní americká značka. Její zakladatel, Gerald Wiegert, snil o stavbě prvního amerického supersportu, který by konkuroval Ferrari a Lamborghini. Jeho nejslavnějším výtvorem byl Vector W8. Vypadal neuvěřitelně futuristicky, jako stíhačka na kolech. Pod kapotou měl mít extrémně silný motor V8 s dvěma turby, který údajně dával přes 600 koní, a s nastavitelným tlakem turba dokonce až 1 200 koní. Měl dosahovat rychlosti přes 320 km/h.
Realita ale byla jiná. Auto provázely problémy s kvalitou. Slavný tenista Andre Agassi své auto vrátil, protože se mu od výfuku pálil koberec. Testovací vozy pro časopisy měly často porochy. Nakonec vzniklo jen asi 20 kusů modelu W8. Wiegertův sen o dokonalém americkém supersportu tak narážel na problémy s výrobou, a navíc i financemi.
Později firmu převzala indonéská společnost Megatech. Ta vytvořila nový model, Vector M12. Protože Megatech v té době vlastnil i Lamborghini, použili pro M12 motor V12 a podvozek z Lamborghini Diablo. Tím ale Vector ztratil svou původní americkou identitu. M12 byl propadák a vzniklo jen asi 14 kusů. Značka Vector tak definitivně skončila.
Peel bylo nejmenší auto světa z ostrova Man
Z úplně jiného soudku je Peel Engineering. Tato firma z malého ostrova Man v Británii původně vyráběla lodě a kapotáže pro motorky. V 60. letech ale přišla s něčím nevídaným, a to nejmenšími auty na světě. Model Peel P50 z roku 1962 je zapsán v Guinnessově knize rekordů jako nejmenší sériově vyráběné auto. Je dlouhý jen 137 cm, tedy méně než některé motorky!
P50 byl vrcholem minimalismu. Měl tři kola, jedny dveře, jeden světlomet a jeden stěrač. Uvezl jednoho dospělého a nákupní tašku. Poháněl ho malinký motor o objemu 49ccm, podobný těm z mopedů. Původní verze neměla zpátečku! Když jste chtěli couvat, museli jste auto vzadu zvednout za madlo a otočit ho ručně.
O něco později přišel Peel Trident, dvoumístný nástupce P50. Ten měl místo střechy průhlednou plastovou bublinu, takže vypadal jako „pozemské létající UFO“. Motor zůstal stejný malý 49ccm. Původních Peelů vzniklo extrémně málo, takže jsou dnes velmi vzácné a drahé sběratelské kousky.
Tata Nano mělo být lidové vozítko
Posledním příkladem je Tata Nano z Indie, uvedené v roce 2008. Bylo bizarní svým cílem, a to stát se nejlevnějším autem na světě. Šéf automobilky Tata, Ratan Tata, chtěl nabídnout bezpečnější alternativu pro indické rodiny, které se přepravovaly na skútrech. Cílová cena byla neuvěřitelně nízká. Činila pouze 100 000 rupií, tehdy asi 50 000 Kč.
Aby toho dosáhli, museli extrémně šetřit. Nano mělo jen jeden stěrač, kola připevněná jen třemi šrouby, v základní verzi jen jedno zpětné zrcátko a víčko nádrže bylo pod přední kapotou. Motor byl vzadu, malý dvouválec o objemu 624ccm. Interiér byl jednoduchý, ale díky chytrému designu překvapivě prostorný.
Přestože šlo o technicky zajímavý počin, Nano nakonec neuspělo podle očekávání. Hlavním problémem byla jeho image. Označení nejlevnější auto se obrátilo proti němu. V Indii je auto symbolem statusu a lidé nechtěli být spojováni s autem pro chudé, i když bylo praktické. Výroba byla nakonec zastavena.
Bristol, Vector, Peel a Tata Nano jsou jen čtyři příklady z mnoha. Ukazují, že automobilová historie není jen o úspěchu velkých značek. Je plná podivných experimentů, odvážných snů a neobvyklých designů. Ať už šlo o luxus, nesplněný supersportovní sen, extrémní minimalismus nebo paradox nejlevnějšího auta, tyto značky nám připomínají, jak rozmanitý a někdy opravdu bizarní svět aut může být.
Zdroje: historicvehicles, timesofindia, wikipedia,