Pozor: Zásadní změna pro řidiče v Česku. EU zakáže prodej aut bez umělé inteligence

Titulek zní trochu jako sci-fi, ale v jádru je pravdivý. Evropská unie skutečně nařídila, že všechna nová auta prodávaná od července 2024 musí být vybavena sadou pokročilých asistenčních systémů (ADAS).

Důvod? Snížit tragickou bilanci nehod, za kterými z 95 % stojí lidská chyba. Cílem je zachránit tisíce životů. Pro řidiče to ale znamená konec éry, kdy auto bylo jen mechanický stroj. Přichází doba, kdy nám do řízení budou neustále mluvit digitální asistenti. A má to své výhody i stinné stránky.

Co přesně se mění?

Změnu přináší nařízení EU známé jako GSR2, které se od 7. července 2024 vztahuje na každé nově registrované auto v EU. Vaše nové auto tak bude mít povinně několik nových „kopilotů“.

Tím nejdiskutovanějším je inteligentní rychlostní asistent (ISA), který hlídá rychlost podle značek a GPS. Když limit překročíte, pípá nebo klade odpor do pedálu, a co je klíčové – po každém startu se znovu aktivuje a nejde trvale vypnout.

Dále je tu systém pro udržování v jízdním pruhu (ELKS), který vám může lehce sáhnout do řízení, pokud vybočíte bez blinkru, což vede k pocitu „přetahování o volant“.

Nezbytností je i pokročilé nouzové brzdění (AEB), které díky radaru a kameře samo zabrzdí před hrozící srážkou. Vše pak doplňuje takzvaná „černá skříňka“ (EDR), která v případě nehody zaznamená klíčová data o jízdě.

A jak to funguje? Není to žádná myslící umělá inteligence z filmů. Jde o specializované programy, které využívají „oči“ (kamery) a další „smysly“ (radary) k plnění jediného úkolu. Ale pozor, nejsou neomylné. Sníh nebo bláto na senzoru je vyřadí z provozu. Rozkopaná silnice s nejasným značením je zase může pořádně zmást.

Cena za pokrok je vysoká

Všechny tyhle technologie samozřejmě nejsou zadarmo a dopady pocítíme všichni. V první řadě jde o vyšší pořizovací cenu, protože výrobní náklady rostou. To nejvíce postihlo segment malých a levných vozů, z nichž některé kvůli tomu mizí z trhu.

Mnohem záludnější jsou ale skryté náklady na opravy. Výměna čelního skla s kamerou nebo oprava nárazníku se senzory se může vyšplhat na desítky tisíc. A to vede k poslednímu paradoxu: dražším pojistkám. Ačkoliv jsou auta bezpečnější, astronomicky drahé opravy nutí pojišťovny zvyšovat pojistné pro všechny.

Tato cenová bariéra má ještě jeden, často přehlížený důsledek. V zemi, kde je průměrné stáří aut vysoké, to nevyhnutelně donutí ještě více lidí zůstat u svých starších vozů nebo se obrátit na trh s ojetinami.

Paradoxně tak vzniká jakási dvoukolejná bezpečnost na silnicích. Na jedné straně budou ti, kteří si mohou dovolit nejmodernější technologie chránící životy, a na druhé straně většina řidičů ve starších vozech bez jakýchkoliv pokročilých asistentů. Nůžky mezi bezpečností nového a patnáct let starého vozu se tak rozevřou mnohem více než kdykoliv v minulosti.

Život s autem, které vám „kecá“ do řízení

A jak se s tím vlastně jezdí? Mnoho řidičů vnímá nové asistenty spíše jako otravné „prudiče“ než pomocníky. Systém pro udržování v pruhu se s vámi přetahuje o volant na úzké okresce a asistent rychlosti neustále pípá ve městě, kde se limity mění každou chvíli. Člověk pak systémy buď hned po startu vypíná, čímž ztrácí smysl, nebo si na ně naopak zvykne až příliš a ztrácí ostražitost. Najít rovnováhu je klíčové.

Proč to všechno EU dělá? Nejde jen o současnou bezpečnost. Tím, že nás nutí si na tyto systémy zvykat, připravuje půdu pro plně autonomní auta. Je to takový obrovský test na celé Evropě.

Co si z toho odnést? Éra jednoduchých aut je pryč. Než si koupíte nový vůz, pořádně ho projeďte na různých silnicích, ať víte, jak vám jeho asistenti sedí. Zajímejte se o reálné náklady na servis a hlavně pamatujte – za volantem jste stále zodpovědní vy, ne auto.

Zdroje: auto.cz, autojournal