Luxusní autobus, co jezdí 250 km za hodinu a vypadá jako ze sci-fi filmu. Chtěli byste se v něm projet?

Když se řekne autobus, většina lidí si vybaví linku, co se vleče padesátkou a zastavuje na každém rohu.

Jenže Nizozemci kdysi postavili stroj, který by klidně mohl závodit na dálnici s Porsche. Říkali mu Superbus a tachometr mu ukázal až 250 km/h. Za projektem stál Wubbo Ockels, první nizozemský astronaut. Po návratu z vesmíru se rozhodl, že udělá revoluci i na Zemi. Jeho vize? Vozidlo, které má kapacitu autobusu, ale rychlost vlaku. Sen trochu jako ze sci-fi, jenže kolem roku 2010 se skutečně zhmotnil v podobě futuristického prototypu.

Původní plán počítal s tím, že Superbus bude jezdit mezi velkými městy – třeba z Amsterdamu do Groningenu – po speciálních koridorech, kde by mu nikdo nestál v cestě. Díky tomu by se cestující dostali na místo zhruba třikrát rychleji než běžným autobusem. Jízdenky přitom měly být cenově srovnatelné s vlakem, což mělo projektu dodat masové využití.

Vypadá spíš jako Batmobil

Na klasický autobus to nevypadá ani omylem. Patnáct metrů dlouhý, nízký, uhlazený, křivky jak z filmu o Batmanovi. Uvnitř místo obyčejných sedaček luxusní křesla, a to rovnou pro 23 cestujících. Každý měl dokonce vlastní dveře – konec tlačenic při nastupování.

Superbus poháněla elektřina a celé tělo bylo z lehkých uhlíkových vláken. Výsledek? Stroj, který běžně zvládl přes 200 km/h a na testech se vyšplhal až na 250. Počítalo se s tím, že by jezdil po speciálních koridorech mezi městy, něco jako „rychlodráha na míru“. Cesta měla být rychlejší než vlakem a pohodlnější než autem.

Zůstalo u snů

Nakonec se ale ukázalo, že svět ještě není připravený. Stavět koridory jen pro jeden typ vozidla nedávalo ekonomicky smysl. Přesto se Superbus stal inspirací pro další projekty elektrické a rychlé dopravy. V diskuzích se objevuje jako „co by kdyby“ – připomínka, že někdy se musí přijít i s odvážným nápadem, aby se ukázalo, kam až se dá zajít.

Superbus se ukazoval na výstavách, psalo se o něm, lidi se divili. Jenže realita byla tvrdší. Vyžadoval speciální tratě, drahé nabíječky a podporu měst. Nikdo do toho nechtěl nalít miliardy. A tak zůstalo u prototypu a pár jízd, které dnes působí spíš jako kuriozita. Možná to nikdy nebyl „autobus budoucnosti“, ale rozhodně ukázal, že i obyčejná doprava může vypadat jinak. Že nemusí jít jen o pomalý přesun z bodu A do bodu B, ale o nápad, styl a odvahu zkusit něco bláznivého.

Dnes je Superbus raritou, o které se mluví hlavně mezi fanoušky netradičních aut. Ale připomíná, že někdy je právě ta „šílená“ myšlenka tím, co posune svět kupředu.

Zdroj: wikipedia.org, reddit.com, ctvnews.ca