Šílenost nebo skvělá vychytávka: Auta se zabudovaným kávovarem. Populární model ho nabízel ve volitelné výbavě

Představte si, že projíždíte malebnou krajinou a z palubní desky se line vůně čerstvého espressa. Zní to jako dokonalý symbol luxusu a svobody. Myšlenka mít v autě zabudovaný kávovar se čas od času vrací jako bumerang, ale zdá se, že je prokletá.

Je to fascinující příběh o tom, jak se sen o dokonalém pohodlí srazil s tvrdou realitou bezpečnosti, praktičnosti, a nakonec i s něčím tak obyčejným, jako je kavárna za rohem.

První pokus přišel v z Německa

Všechno to začalo v roce 1959, kdy se pro legendární Volkswagen Brouk objevil doplněk s názvem Hertella Auto Kaffeemachine. V poválečném Německu, kde se auto stávalo druhým domovem, to byl symbol pokroku.

Fungovalo to jednoduše – v podstatě to byl malý překapávač napájený ze zásuvky zapalovače. Designéři mysleli i na detaily. Součástí byly porcelánové šálky, které se díky magnetům na dně přichytily k přístroji, aby se vám kafe za jízdy nevylilo na kalhoty.

Háček byl v tom, že tehdejší 6V elektrické soustavy aut sotva stačily kávovar utáhnout. A kvalita nápoje? Ta, upřímně řečeno, musela stát za starou bačkoru. Káva byla pravděpodobně hořká, plná lógru a připomínala spíš „turka“ než cokoliv jiného.

Přesto je dnes tento přístroj extrémně vzácným sběratelským kouskem, jehož hodnota šplhá do stovek dolarů. Byl to upřímný, i když nedokonalý, pokus o řešení reálné potřeby v době, kdy drive-thru bylo ještě sci-fi.

Mýtus osmdesátek a italská renesance s Fiatem

Mnoho lidí si myslí, že osmdesátá léta byla zlatou érou kávovarů v autech. Omyl. Tehdy trh zaplavily levné 12V spotřebiče z druhovýroby – různé ohřívače a překapávače pochybné kvality. Velké automobilky se do toho nehrnuly, protože si moc dobře uvědomovaly rizika spojená s bezpečností a případnými žalobami.

Skutečný návrat na scénu přišel až v roce 2012, kdy Fiat ve spolupráci s Lavazzou představil kávovar jako volitelnou výbavu pro svůj model 500L. Byl to geniální marketingový tah.

Fiat 500L byl praktický, ale ne zrovna designový skvost a špatně se prodával. Kávovar na kapsle „A Modo Mio“ byl přesně ten „wow“ efekt, který auto potřebovalo, aby se o něm mluvilo. Byl chytře integrovaný do středové konzole a dokázal připravit skutečné espresso.

Mělo to ale jeden zásadní nedostatek, který celý koncept v podstatě zabil: z bezpečnostních důvodů fungoval, jen když auto stálo. Tím pádem zmizela hlavní výhoda – ušetření času.

Proč to nikdy nevyšlo?

Navzdory opakovaným pokusům se z kávovaru v autě nikdy nestal hit, a to z několika celkem logických důvodů. Tím naprosto zásadním byla vždy bezpečnost. Představa manipulace s horkou vodou v jedoucím autě, kde stačí jedno prudké zabrzdění a neštěstí je na světě, byla pro automobilky noční můrou. Omezení funkce jen na stojící vozidlo sice riziko eliminovalo, ale zároveň tím zabilo hlavní smysl celého zařízení.

K tomu se přidaly i další technické a praktické překážky. Kávovary jsou velcí žrouti energie a běžná 12V zásuvka na ně nestačí, což by vyžadovalo dražší úpravy elektroinstalace. A pak je tu ta obyčejná stránka věci – nutnost pravidelné údržby, boj s vodním kamenem a nevyhnutelný nepořádek z rozlité vody nebo použitých kapslí.

Poslední a možná nejsilnější hřebíček do rakve ale zasadil kulturní fenomén, který se mezitím rozmohl. Svět zaplavily kavárenské řetězce s okénky pro řidiče. Drive-thru nabídlo rychlejší, čistší a pohodlnější řešení s mnohem širším výběrem. Problém, který se kávovar v autě původně snažil vyřešit, tak v podstatě přestal existovat – trh ho vyřešil za něj.

Sen žije dál, i když v jiné podobě

Myšlenka na kávu na cestách ale úplně nezmizela, jen se přesunula jinam. Luxusní značky jako Audi nabízejí přenosné kávovary jako lifestylové doplňky. Firmy jako Handpresso vyrábějí kvalitní 12V kávovary pro profesionální řidiče a kempaře, tedy pro lidi, kteří je opravdu využijí. A v koncepčních vozech se kávovary objevují dál jako ukázka vize budoucnosti, kde se čas strávený nabíjením elektromobilu dá využít třeba právě přestávkou na kávu.

Příběh kávovaru v autě je tak víc než jen příběhem o kávě. Je to ukázka toho, jak se naše sny o pohodlí střetávají s realitou a jak někdy i ten nejlepší nápad může porazit jednodušší a dostupnější řešení. Zůstává tak okouzlující, i když trochu nepraktickou, poznámkou pod čarou v historii automobilismu.

Zdroje: dsf, thedrive, dailylounge