Tohle byste rozhodně měli vědět, protože vám to může zachránit život: Co se skrývá za dveřmi s nápisem „Únikový východ“

Když se řekne nouzový únik, většina lidí si představí filmovou scénu, kde hlavní hrdina běží chodbou s blikajícími světly a dramatickou hudbou. Realita je samozřejmě méně napínavá, ale o to důležitější. Nouzové úniky zachraňují životy a patří k základním bezpečnostním prvkům v tunelech, na železnici i v dalších dopravních stavbách.

Tunely a jejich světelné šipky

Pokud se ocitnete v dálničním tunelu, zvedněte oči. Na stěnách uvidíte zelené značky se směrovými šipkami, které vás vedou k nejbližšímu východu. Tyto únikové cesty bývají rozmístěné tak, aby z každého místa tunelu byl východ dostupný do několika stovek metrů. Konkrétní vzdálenost určuje legislativa. V Evropské unii platí, že východy v silničních tunelech musí být zpravidla každých 250 metrů, aby lidé v případě požáru nebo nehody dokázali rychle uniknout.

Železnice a skryté dveře

Nouzové úniky najdete i u železničních tratí, zejména v tunelech. Když vlak zastaví kvůli mimořádné situaci, cestující se mohou dostat ven přes boční chodby nebo nouzové dveře, které vedou do servisních koridorů. Tyto prostory nejsou na parádu, ale slouží jako bezpečný úkryt s ventilací a někdy i telefonem pro spojení se záchrannými složkami. Pokud jste si při jízdě někdy všimli nenápadných dveří v betonové stěně tunelu, pak víte, že to není náhodný sklad košťat, ale právě úniková cesta.

Když se technika potká s legislativou

Existence nouzových úniků není výsledkem dobré vůle stavitelů, ale především zákonných požadavků. Evropská směrnice o bezpečnosti v tunelech stanovuje povinné intervaly únikových východů, nouzové osvětlení, značení a vybavení pro komunikaci. V praxi to znamená, že ať už jedete vlakem přes Alpy nebo autem pod Labe, vždy máte poblíž únikovou cestu. Je to podobné jako se záchrannými vestami v letadle. Nikdo je nechce použít, ale všichni jsou rádi, že jsou tam.

Orientace podle šipek

Nejdůležitějším prvkem pro cestující jsou směrové šipky. Ty jsou navržené tak, aby byly viditelné i v zakouřeném prostředí. V některých tunelech bývají dokonce osazené LED pásky u podlahy, takže i když je viditelnost nulová, světelná linka vás spolehlivě dovede ven. Kdo si myslel, že je to jen dekorace pro efektní jízdu, ten by se v nouzové situaci rychle přesvědčil o jejich smyslu.

Kdy se únik používá

Nouzové úniky se aktivují při nehodách, požárech nebo při technických problémech, které znemožní pokračovat v cestě. Typickým příkladem je požár v tunelu. V takové situaci není čas váhat, protože kouř je často nebezpečnější než samotný oheň. Únikové chodby vedou do bezpečných prostor, kde čekáte na zásah hasičů nebo záchranářů. A ano, i když je to chvíle, kdy vám srdce buší jako bubny na rockovém koncertě, tyto prostory jsou navrženy tak, aby vydržely nápor tepla a kouře dostatečně dlouho.

Možná to zní zvláštně, ale i u tak vážného tématu se dá najít špetka humoru. Když projíždíte tunelem a všimnete si značky nouzového východu, zkuste si představit, že to je VIP vchod do zákulisí, kam se běžně nedostanete. Samozřejmě, na rozdíl od koncertního backstageu si tuhle cestu přejete nikdy nezkusit. Je to jako mít doma hasicí přístroj. Nepoužíváte ho na grilovačky, ale jste rádi, že tam je.

Hustota východů a realita

Na papíře zní pravidla jasně: každých 250 metrů východ. V praxi se samozřejmě stavitelé snaží přizpůsobit terénu. V delších tunelech najdete i průchozí spojovací chodby mezi jednotlivými tubusy. To znamená, že pokud jedete v jedné polovině tunelu, můžete utéct do druhé, kde už nejsou žádná auta ani vlaky. Tyto propoje jsou označené, osvětlené a navržené tak, aby se v nich dalo bezpečně čekat.

Nouzové úniky nejsou věc, o které by se lidé bavili u kávy. Většinou si jich všimnete jen okrajově. Ale když se něco stane, stávají se hlavním hrdinou příběhu. Díky nim se tisíce lidí dostaly z krizových situací živé a zdravé. Jsou to tiché kulisy našich cest, které čekají, až přijde jejich chvíle. A přiznejme si, je lepší, když o nich budete vědět a nikdy je nepotřebujete než naopak.

Zdroj: Ministerstvo vnitra, Legislation, Správa železnic