Nejhorší pády silničních mostů: Za plného provozu se zřítil i most Morandi v Janově

Mosty spojují čtvrti, města i celé regiony. Většina z nich si slouží dlouhá desetiletí bez nějakého dramatu. Když však silniční most spadne během provozu, nejde jen o zřícený beton a ocel. Zůstávají pod ním lidské příběhy, dopravní kolapsy a často i změny pravidel, která určují, jak stavíme a udržujeme infrastrukturu.

A právě o tom je tento článek: připomíná několik nejhorších historických pádů dopravních mostů, vysvětluje, co se stalo, a hlavně jaké následky to mělo – od nových kontrolních standardů po úpravy konstrukcí a bezpečnostních opatření.

Silver Bridge (1967, USA)

Předvánoční špička, promrzlý večer a znenadání zhroucení celé konstrukce přes řeku Ohio. Zahynulo 46 lidí. Vyšetřování odhalilo selhání jediného ocelového táhla s vlasovou trhlinou – varovný příběh o jediné slabině v systému. Tragédie se stala impulzem k zavedení celonárodních standardů mostních prohlídek v USA a k pravidelnému inventáři mostů.

Seongsu Bridge (1994, Jižní Korea)

Ranní dopravní špička v Soulu se během sekund změnila v chaos, když se utrhl střední úsek ocelového trámového mostu. Vyšetřovatelé popsali kombinaci vadných svarů a nedostatečné údržby; zemřelo 32 lidí. Země následně zpřísnila kontroly a postupy údržby mostních konstrukcí.

Hintze Ribeiro (2001, Portugalsko)

Po vytrvalých deštích a rozvodněných řekách došlo k podemletí pilíře a k náhlému pádu části mostu. Z mostu se zřítil autobus a několik aut. Celkem bylo 59 obětí. Událost otevřela v Evropě velké téma říční eroze, těžby sedimentů a monitoringu starších přemostění v záplavových územích.

I-35W v Minneapolis (2007, USA)

Večer, plný provoz a náhlý pád ocelové konstrukce do řeky Mississippi. Zahynulo 13 lidí a přes stovku bylo zraněno. Vyšetřovatelé jako pravděpodobnou hlavní příčinu určili poddimenzované styčníkové plechy a vysoké zatížení v daný moment. Následky byly systémové: přehodnocení inspekcí a priority oprav, včetně investic na státní i federální úrovni.

Ponte Morandi (2018, Itálie)

V Janově se během letní bouře zřítila část dálničního viaduktu, na místě zahynulo 43 lidí. Pád spustil celonárodní diskusi o stárnoucí infrastruktuře, údržbě a odpovědnosti – a vedl k rychlé výstavbě nové estakády i k soudním procesům se zjištěními o zanedbané péči.

Francis Scott Key Bridge (2024, USA)

V Baltimoru zničil náraz velké lodě jeden z hlavních pilířů, řetězově šly k zemi rozsáhlé příhradové úseky a zahynulo šest pracovníků. Událost od základů rozvířila debatu o tom, jak chránit pilíře před mnohem většími plavidly a jak budovat robustní „nárazníkové“ systémy v klíčových přístavech.

Co tyto pády změnily

Na první pohled jde o různé scénáře – únava materiálu, eroze, zemětřesení, srážky plavidel. Společným jmenovatelem je však vždy stejná lekce: prevence stojí méně než následky. Po pádu Silver Bridge vznikly závazné standardy prohlídek a národní inventář mostů, které dodnes určují rytmus kontrol (typicky každé dva roky) a kvalifikaci inspektorů. Po californských otřesech se z masivního „seizmického retrofitování“ stal standard a mosty v zónách rizika se posuzují jinou optikou než dříve.

Po kolizích s loděmi se rozšířily ochranné ostrovy a konstrukční prvky, které „chytnou“ plavidlo dřív, než zasáhne pilíř. A po I-35W se napříč státy zvedly investice do diagnostiky i oprav – od chytrých senzorů po systematičtější řízení rizik.

Co si z toho odnášíme

Mosty nejsou věčné, ale mohou být spolehlivé. Potřebují však pravidelné prohlídky, data a moderní ochranu proti reálným hrozbám – ať už jde o vítr, vodu, zemětřesení, nebo náraz ocelového kolosu. Každá z výše popsaných tragédií změnila pravidla hry. To nejdůležitější, co po nich zůstalo, je ochota z chyb číst a investovat do bezpečnosti dřív, než dojde na další smutný titulní příběh.

Zdroje: time.com, Korea koreaherald.com, euronews.com, The theguardian.com, britannica.com, youtube