Proč je u nás tolik benzínek? Za to může chybějící regulace minimální vzdálenosti mezi pobočkami

Když se projedete po Česku, možná máte pocit, že na každém druhém kilometru musíte narazit na čerpací stanici.

A někdy to tak skutečně je. Pumpa vedle pumpy, často i hned naproti sobě. Člověk si říká – proč jich máme tolik? A jak je možné, že jich stále přibývá?

Benzínka, kam se podíváte

V tuhle chvíli máme v Česku kolem 7 700 čerpacích stanic. Z toho je zhruba 4 000 veřejných, kde si může natankovat každý z nás. Na počet obyvatel jsme jedna z nejhustěji pokrytých zemí v Evropě. Pro srovnání – v sousedním Německu je hustota stanic mnohem nižší. Tam se vám občas stane, že na dálnici musíte jet i desítky kilometrů, než narazíte na pumpu. U nás? Stačí pár minut a na ceduli svítí další logo s cenovkou nafty a benzínu.

Proč jich je tolik?

Hlavní důvod je jednoduchý: u nás prostě chybí regulace, která by určovala minimální vzdálenost mezi čerpacími stanicemi. Jinde ve světě je běžné, že nová benzínka musí být alespoň pár kilometrů od té stávající. U nás? Pokud najdete vhodný pozemek, splníte normy a seženete povolení, můžete si pumpu postavit klidně hned vedle konkurence.

A tak se to děje. Velké řetězce jako Benzina/Orlen, Shell nebo MOL staví jednu za druhou, aby byly vidět na každé hlavní trase. A menší nezávislí podnikatelé se přidávají, protože proč by taky nemohli? Výsledek: v některých oblastech se pumpy přetlačují o každý litr paliva. Pro nás řidiče je to vlastně docela pohodlné. Nemusíme řešit, kde tankovat – benzínka je prostě všude. Konkurence navíc často tlačí ceny dolů, a tak se můžeme radovat z pár haléřů ušetřených na litru.

Ale majitelé čerpaček to vidí jinak. V oblastech, kde jsou pumpy nahuštěné na pár kilometrech, se o zákazníky doslova perou. Menší provozovatelé často končí, protože si na sebe nedokážou vydělat. A nové stanice se přesto staví dál – protože pravidla jim v tom nebrání.

Neveřejné stanice – další kousek skládačky

Možná vás překvapí, že kromě veřejných benzínek existuje u nás ještě víc než 3 000 neveřejných stanic. Ty patří například dopravním firmám nebo zemědělcům a jsou určené jen pro jejich vlastní potřeby. Některé z nich ale občas pustí i cizího řidiče, když mu dají čipovou kartu nebo PIN. V oficiálních statistikách pak působí, že máme čerpaček ještě víc, než kolik jich opravdu slouží běžným motoristům.

Je to udržitelné?

Těžko říct. Síť je možná až moc hustá a v budoucnu se nejspíš nevyhneme tomu, že část stanic skončí. Elektromobily sice zatím nejsou masovou záležitostí, ale pomalu přibývají a tím pádem i poptávka po klasickém benzínu a naftě bude klesat. Ti, co přežijí, budou muset nabídnout něco navíc – třeba lepší služby, dobíjecí stojany, občerstvení nebo myčku.

Nabízí se jednoduché řešení – zavést minimální rozestupy mezi stanicemi, aby se zamezilo jejich přebytku na malém území. To by ale znamenalo zásah do svobody podnikání, a ten není v Česku nikdy populární téma. Další možností je lepší územní plánování, které by řeklo, kde má nová pumpa smysl a kde už ne.

Faktem je, že benzínové pumpy u nás najdete opravdu na každém rohu. Zatím je to pohodlné pro řidiče a výhodné pro velké hráče. Jestli je ale současná situace dlouhodobě udržitelná, to ukáže až čas. Možná přijde doba, kdy místo klasických pump uvidíme na každém rohu spíš nabíječky pro elektromobily. Což už je jiný příběh.

Zdroj: mpo.gov.cz, garaz.cz, autoweb.cz