Přeprava aut vlakem se často využívá jako efektivní alternativa k kamionové dopravě při převozu nových vozů z výroby

Když si v autosalonu prohlížíte svůj vysněný nový vůz, asi málokdy přemýšlíte o tom, jakou cestu urazil z továrny. Přitom jde o obrovskou logistickou operaci, v jejímž srdci tepe železnice.

Automobilky dnes čelí dvojímu tlaku: musí dopravovat tisíce aut co nejlevněji a zároveň co nejšetrněji k přírodě, aby splnily přísné ekologické cíle. A právě vlak se v tomto souboji ukazuje jako tajná zbraň, která dokáže skloubit obojí.

Proč je pro automobilky vlak králem na dlouhé tratě?

Důvodů, proč automobilky milují železnici, je hned několik. Tím prvním je obrovská kapacita. Jeden jediný nákladní vlak dokáže najednou odvézt stovky nových aut. Na to by bylo potřeba nasadit desítky kamionů, které by ucpaly dálnice. S tím souvisí i cena, která je na dlouhých vzdálenostech bezkonkurenční.

A v neposlední řadě je tu ekologie. Vlak je zdaleka nejčistší formou pozemní nákladní dopravy, produkuje až šestkrát méně emisí CO₂ než kamiony a jeho využívání je klíčem ke splnění zelených cílů Evropy.

Klíčem k úspěchu ale není souboj „vlak vs. kamion“. Naopak, moderní logistika je o jejich chytré spolupráci. Tento systém, zvaný intermodální doprava, funguje jako dokonalá týmová hra.

Představte si to takhle: kamion vyzvedne auta v továrně a převeze je na nejbližší terminál (to je tzv. „první míle“). Tam se naloží na vlak, který je rychle a levně přepraví stovky kilometrů napříč kontinentem. V cílové zemi je pak další sada kamionů rozveze přímo k jednotlivým prodejcům (to je „poslední míle“). Každý dělá to, v čem je nejlepší.

Ve Švýcarsku jezdí i kamiony vlakem

Zatímco většina Evropy o přesunu dopravy na koleje spíše mluví, Švýcarsko to prostě udělalo. V této malé alpské zemi se dnes neuvěřitelných 74 % veškerého nákladu přepravovaného přes Alpy veze po železnici.

Jejich recept na úspěch se nazývá „Rollende Landstrasse“ (RoLa) neboli „jedoucí silnice“. Princip je jednoduchý: celé kamiony, včetně tahačů, najedou na speciální nízkopodlažní vlaky a cestují jako pasažéři. Řidiči si mezitím odpočinou v lůžkovém voze.

Jak to Švýcaři dokázali? Není za tím žádné kouzlo, ale tvrdá a promyšlená politika. Zaprvé, zavedli poplatky pro kamiony, které je nutí platit za škody na životním prostředí a opotřebení silnic. Tím se srovnaly ceny a vlak se stal konkurenceschopným.

Zadruhé, masivně investovali desítky miliard do nových, moderních a rovných tunelů pod Alpami, které zkrátily a zrychlily cestu. A zatřetí, provoz drahého systému RoLa přímo dotují, protože vědí, že ochrana přírody a plynulost dopravy se jim v dlouhodobém horizontu vyplatí.

Proč zbytek Evropy zaostává a co přinese budoucnost?

Pohled na zbytek Evropy je bohužel o poznání smutnější. Navzdory ambiciózním plánům a slibům politiků podíl železnice na nákladní dopravě v EU ve skutečnosti klesá. Hlavním důvodem je roztříštěnost. Zatímco kamion může projet Evropou téměř bez zastavení, vlak musí na hranicích často složitě měnit lokomotivu i personál. Každá země má jiné napětí v trolejích, jiné zabezpečovací systémy a jiná pravidla. Na kolejích tak stále existují „neviditelné hranice“, které dělají mezinárodní dopravu drahou a pomalou.

Přesto existuje naděje. Budoucnost spočívá v digitalizaci a automatizaci. Nové technologie, jako je digitální automatické spřáhlo, které samo spojí vagony, nebo jednotný evropský zabezpečovací systém, mohou tyto překážky odstranit. Stejně tak se testují nové vodíkové nebo bateriové lokomotivy pro tratě bez elektrického vedení. Klíčem k úspěchu ale nebude jen nová technika. Bude jím především politická odvaha mít „švýcarskou“ vizi a konečně proměnit ambiciózní plány ve skutečnost.

Zdroje: wikipedia, tvorimeevropu, Portál řidiče