Jízda na koloběžce už dávno není jen pro děti. Ta pro dospělé by ale měla mít větší kola a vyšší nosnost

Když se řekne „koloběžka“, spousta lidí si vybaví dětské vozítko s barevnými kolečky a zvonkem. Jenže realita dneška je úplně jinde. Koloběžky se vrátily do ulic – jen o dost dospělejší, rychlejší a praktičtější. Stačí si vybrat správný typ a rázem se z koloběžky stává parťák na cestu do práce, víkendový výlet nebo i na pořádné sportovní vyžití.

Koloběžkový boom: Proč na nich jezdíme v dospělosti?

Je to jednoduché. Koloběžka je svobodná. Stačí pár odrazů a jedete. Neřešíte parkování, řetěz, přehazovačku ani složitý servis. Oproti kolu je skladnější, lehčí a přitom vás dokáže dostat kamkoliv – klidně do centra města, přes cyklostezku až k rybníku za městem. Navíc se na ní člověk hezky protáhne, rozhýbe a ještě ušetří pár korun za MHD.

Co je ale možná největší benefit? Že vás to prostě baví. Jízda na koloběžce má v sobě lehkost, která v dospělém světě často chybí. Je to návrat ke hře – jen trochu svižnější, rychlejší a bez plastových koleček.

Jak vybrat tu pravou? Jinak do města, jinak do přírody

Když jdete vybírat koloběžku, nejde jen o barvu nebo značku. Zásadní je, kde a jak s ní chcete jezdit.

Do města se hodí lehká, skladná koloběžka s menšími koly. Dobře se s ní manévruje, vejde se do výtahu i do tramvaje a není problém ji vzít do ruky při výstupu do patra. Ideálně ať má skládací mechanismus – oceníte ho při každodenním provozu.

Na delší výlety už potřebujete větší kola – aspoň 20 palců, lépe víc. Jízda je pak klidnější a nebudete se tolik dřít. Taková koloběžka je stabilnější a zvládne i rozbitější asfalt nebo šotolinu.

Do terénu? Tam už se bavíme o úplně jiné kategorii. Robustní rám, pořádná kola s hrubým vzorkem, kotoučové brzdy. Tyhle stroje zvládnou lesní cesty, kořeny i prudší kopce. A ano, není výjimkou, že se s nimi jezdí i závody nebo dogtrekking s tažnými psy.

Když jste dospělí, nestačí dětská konstrukce

Dospělácká koloběžka musí něco vydržet. Nejde jen o větší rám, ale hlavně o vyšší nosnost – běžně kolem 120 až 150 kilo. A není to jen o váze jezdce. Když jedete z kopce nebo přes obrubníky, rám i kola dostávají zabrat, a co nezvládne levný model, to rychle poznáte.

Pak jsou tu kola. Čím větší, tím pohodlnější jízda. Malá kolečka jsou fajn do města, ale na delší trasu nebo špatnou cestu začnou rychle bolet zápěstí a záda. Obvyklá kombinace je velké přední (např. 26″) a menší zadní (např. 20″).

A ještě jedna často přehlížená věc: výška stupačky. Když je moc vysoko, musíte nohu zbytečně zvedat – což po pár kilometrech opravdu ucítíte. Naopak moc nízká drhne o každý větší kámen. Optimální je zlatá střední cesta, někde kolem 5–6 centimetrů.

Elektrická nebo klasická?

Jestli chcete jezdit bez námahy, koukněte po elektrokoloběžce. Funguje podobně jako elektrokolo – šlapete nebo se odrážíte a motor vás podpoří. Výhodou je rychlost a pohodlí, nevýhodou vyšší cena, váha a taky legislativa. Některé modely už spadají do kategorie mopedů, což znamená omezení, registraci a přilbu.

Na běžné ježdění ale bohatě stačí klasická koloběžka. Žádné nabíjení, žádné předpisy navíc. Jen vy, asfalt a vítr v zádech.

Bezpečnost? Neřešit ji je hloupost

Koloběžka není hračka. Ve městě jedete rychle, v provozu, přes koleje, po mokré silnici. Proto má smysl brát helmu jako samozřejmost, nejen pro děti. Dobré jsou i cyklistické rukavice – zvlášť při delší jízdě nebo v chladném počasí.

Myslete i na odrazky, světla a zvonek. Ne kvůli pokutám, ale protože vás ostatní uvidí a uslyší. Večer nebo v dešti je to k nezaplacení.

Takže… je čas se odrazit

Koloběžka není jen dopravní prostředek. Je to styl pohybu. Pro někoho zábava, pro jiného kondiční trénink, pro dalšího prostě praktický způsob, jak se rychle a bez nervů dostat do práce. Ať už ji berete jakkoliv, jedno je jisté – když si vyberete dobře, stane se z ní návyková součást vašeho dne.

A kdo říká, že je jen pro děti? Zřejmě to ještě nezkusil.

Zdroj: idnes.cz, policie.gov.cz