Hranice dnes často projedete bez zastavení – ještě před pár desetiletími jste tam ale mohli strávit celé hodiny

Dneska jedete autem do Rakouska, ani si pořádně nevšimnete, že jste přejeli hranici. Cedule s hvězdičkami, možná malá bývalá celnice… a šmitec. Ale ještě před pár desítkami let to bylo jiné. Hodně jiné. Stáli jste v koloně, přepočítávali pasy, modlili se, aby vám v kufru nenašli něco nevhodného a hlavně, abyste se vůbec dostali skrz.

Když se na hranicích zdržovalo víc než na D1

Ještě v 90. letech nebylo cestování žádná legrace. U každého přechodu jste museli zastavit, ukázat pas, nechat se proklepnout a někdy i prohledat. Nešlo jen o to, jestli s sebou vezete cigarety nebo láhev slivovice, někdy stačilo aby měl celník špatnou náladu a bylo po výletu.

A co teprve doba před rokem 1989! Tam to byl úplný byrokratický labyrint. Výjezdní doložky, schválené pozvání, hromada formulářů. Cestovat do Rakouska nebo Německa? To se rovnalo malému zázraku a kufr jste radši balili podle seznamu, co určitě nesmíte.

Pak přišel Schengen a Evropa zvedla závoru

V roce 2007 jsme jako Česko vstoupili do tzv. Schengenského prostoru. Znamenalo to jedno velké hurá pro všechny, kdo neradi čekají. Odpadly totiž hraniční kontroly mezi většinou evropských zemí.

Najednou jste mohli jet z Brna do Berlína bez jediného zastavení. Žádné pasy, žádné fronty, žádné výslechy u okýnka. Ať už jste jeli na dovolenou nebo pro nový kávovar do Německa, cesta byla plynulá jako reklama na dálnici.

Jenže občas se závory zase sklopí

To ale neznamená, že kontroly zmizely navždy. Státy mají právo je dočasně vrátit, třeba při velkých událostech, migrační krizi nebo, jak jsme si všichni vyzkoušeli, během covidu. A i jinak se může stát, že vás někdo zastaví.

Třeba jedete přes hranice a hups, namátková kontrola. Rakouský policista vás požádá o doklady, mrkne do kufru a zeptá se, jestli nevezete nic nebezpečného. Neznamená to, že jste podezřelí. Jen mají právo si občas někoho vytipovat. Třeba kvůli větší dodávce nebo příliš nervóznímu spolujezdci.

Co smíte převážet a kdy si koledujete o průšvih

Přes hranice si samozřejmě můžete přivést leccos. Ale všechno má své meze. Třeba alkohol a cigarety – pořád platí, že pro osobní potřebu je v pohodě. Takže:

Například:

• Alkohol: max. 10 litrů destilátu, 90 litrů vína (z toho max. 60 šumivého), 110 litrů piva.
• Cigarety: do 800 kusů na osobu.
• Hotovost: nad 10 000 € musíte ohlásit.
• Rostliny, zvířata, léčiva. Často se vyžadují potvrzení nebo omezení množství.

Limity platí pro osobní spotřebu, ne pro další prodej. Pokud si tedy z výletu přivezete čtyři kartony cigaret nebo basu rumu, je to (zatím) v pořádku. Pokud byste ale vezli dvacet bas a nápis levně prodám, budete mít co vysvětlovat.

Dnes už neřešíme razítko, ale Wi‑Fi v hotelu

Možná si ani neuvědomujeme, jak moc se změnilo vnímání cestování. Dřív jsme balili pasy, kalkulačku na přepočet měny a seznam věcí, které se nesmí. Dnes si spíš řešíme, jestli máme powerbanku, kde tankovat levně a jestli má hotel dobrou snídani.

Ale je dobré si občas připomenout, že volný pohyb není samozřejmost. Že když dnes přejedeme hranice bez zastavení, není to jen kvůli štěstí, ale díky dohodám a společným pravidlům, která fungují. A že i když závoru nevidíme, pořád tu někde je. Jen zvednutá.

Zdroj: European Comission, Ministerstvo zahraničních věcí, Paměť národa