I když má chodec na přechodu přednost, vždy by se měl rozhlédnout

Ano, podle zákona má chodec na přechodu přednost. To ale neznamená, že si můžete bezmyšlenkovitě vykročit do vozovky a věřit, že všechno dobře dopadne.

Řidiči jsou jen lidé – mohou být unavení, rozptýlení telefonem, nebo jim prostě něco brání v tom, aby vás včas zaregistrovali. A v takové chvíli už vám paragrafy nepomůžou. Na silnici totiž platí jednoduché pravidlo: „Radši si dejte pozor sami, než čekat, že to za vás udělá někdo jiný.“ Mít pravdu je sice fajn, ale v situaci, kdy vás srazí auto, vám právo na přednost život nevrátí.

„Být v právu je k ničemu, když už je pozdě“

Na různých diskusích lidé často připomínají jedno krutě pravdivé rčení: „Můžete mít pravdu, ale to vám nepomůže, pokud skončíte pod koly.“ Přesně o tomhle alibistickém pocitu bezpečí je řeč – spousta chodců má pocit, že na přechodu se jim nemůže nic stát. Jenže opak je pravdou. Přechod není magický koberec, který vás teleportuje přes silnici, ale místo, kde musí být pozornost ještě o stupeň vyšší.

Řidič může mít špatný den, špatný odhad, špatné brzdy. Stačí pár vteřin nepozornosti a chodec, který se ani nerozhlédl, už nemá šanci uskočit.

Co říkají odborníci

Právníci, kteří řeší nehody chodců, se shodují na jednom: přechod pro chodce není absolutní záruka bezpečí. Přestože máte ze zákona právo, nikdy neškodí používat selský rozum. Základní návyk „vlevo, vpravo, znovu vlevo“ je v silničním provozu stále aktuální – a platí nejen pro děti, ale i pro dospělé.

Zvlášť rizikové jsou situace, kdy auta zastaví, ale z vedlejšího pruhu se přiřítí další řidič, který si chodce nevšimne. Tohle bývá častý scénář nehod, kdy měl chodec přednost, ale skončilo to tragicky.

Proč se rozhlížet, i když máte „nárok“

• Řidiči jsou rozptýlení – telefonují, ladí rádio, hádají se s dětmi na zadním sedadle. I ti nejopatrnější občas přehlédnou člověka u krajnice.

• Přechody nejsou vždy přehledné – auta mohou stát v křižovatce, stromy a billboardy zakrývat výhled.

• Přednost je podmíněná tím, že vás řidič vůbec vidí. A pokud vás nevidí, nestihne zastavit.

• Špatné počasí – v dešti a mlze je viditelnost mizerná, a než auto zabrzdí, je pozdě.

Rozhlédnout se než vstoupíte na přechod je základ. Ale zkuste si osvojit ještě pár dalších pravidel:

• Udělejte oční kontakt s řidičem. Když se na vás podívá a zpomalí, víte, že vás vidí.

• Nechoďte do vozovky, pokud si nejste jistí, že auto opravdu zastaví. Raději počkejte pár vteřin navíc.

• V noci a za špatného počasí buďte vidět – ideálně noste reflexní pásky nebo světlé oblečení.

• Pozor na auta v protisměru, která mohou předjíždět stojící vůz.

Chodci mívají pocit, že přechod je jejich „království“, kde se jich žádné nebezpečí netýká. Realita je jiná. Na silnici nejste nikdy stoprocentně v bezpečí, dokud se sami nepřesvědčíte, že vám nic nehrozí. Otočit hlavu vlevo a vpravo zabere dvě vteřiny, ale může to být rozdíl mezi tím, jestli dorazíte domů, nebo skončíte v nemocnici.

Zdroj: quora.com, reddit.com, BESIP, Policie ČR