Sběratelé SPZ: někteří je mají i jako krytí pro vlastní průšvihy
Motorový svět má své drobné artefakty – čistě funkční věci, které si většina řidičů ani neprohlédne. Plechová tabulka se dvěma řadami znaků však pro někoho představuje lístek do minulosti, sběratelskou trofej i kus grafického designu najednou.
Proč někdo objíždí burzy a směňuje celé kufry značek, když se na silnici lesknou tisíce nových? Možná právě proto: nová SPZ je tuctová, zatímco ta stará v sobě nese příběh doby, země i systému, který ji vydal.
Krása plechového příběhu
První registrační značky vznikaly už na přelomu 19. a 20. století. Rychle se z nich stala povinná výbava, ale i stylový doplněk. Francouzské porcelánové destičky, americké kožené štítky z let 1903 – 1905 nebo britské černobílé plechy s nýtovanými písmeny – to všechno dnes leží v pečlivě popsaných krabicích sběratelů. A právě materiál či technologie výroby často rozhodují o ceně: porcelán praskal, kůže hnila, takže dochovaných kusů je málo.
Komunity napříč kontinenty
Největší sdružení na světě se zrodilo v USA v polovině padesátých let. Dnes má pár tisíc členů a každé léto pořádá veletrh, kde se vyměňují stovky kilogramů kovu. V Evropě zase funguje volnější síť nadšenců – Europlate – která střídá místa setkání od Irska po Rumunsko. A aby toho nebylo málo, vznikají i lokální kluby: v Argentině, Japonsku či na Novém Zélandu. Internet přidal fórum a aukční servery, takže plate-swap teď probíhá i mezi lidmi, kteří se nikdy nepotkali osobně.
Co značka prozradí o čase
Na první dobrou si všimnete písma a barvy. Stačí však srovnat dvojici tabulek z jedné země a rozdílů se vyrojí desítky: někde chybí hvězdičky Evropské unie, jinde se změnil počet znaků, tvary písmen jsou štíhlejší. Každá reforma registru vozidel tak vynáší na svět novou „sérii“, starší provedení mizí ze silnic a putuje do vitrín. Sběratel tak doslova drží v ruce kroniku byrokracie – od monarchií přes totalitní režimy až k dnešním digitálním systémům.
Kulturní otisk plechového kódu
Když Kalifornie v osmdesátých letech přidala na tabulky palmu, byl to signál bezstarostného West Coast stylu. Skandinávci zase vsadili na minimalistický font, Německo přidalo modrý proužek EU. V arabských zemích se vedle latinky objevuje i arabské písmo, Kanada si hraje s provinciální symbolikou (medvěd, květ javoru). Na plechu se tak střetává estetika, politika i marketing turismu.

Systém v řadě čísel a písmen
Za zdánlivě nahodilou kombinací stojí matematika. Úřady počítají, kolik variant se vejde do jedné série, aby se nevyčerpaly dřív, než přibudou další auta. Britské dvojpísmenné kódy okresů vystřídaly alfanumerické schémata s odkazem na pololetí výroby vozu. USA nechávají každému státu vlastní logiku, takže sběratel musí ovládnout padesát jazyků čísel. Česká republika od roku 2001 přešla na sedm znaků bez diakritiky, zatímco Slovensko letos nasadilo moderní font FE-Mittelschrift.
Hon za raritami: tvary, materiály, vady
Když se baví sběratelé, zmiňují „low numbers“ – tabulky s nejnižšími čísly bývají nejžádanější. Sbírají se i zvláštní formáty: motocyklové čtverce, americké „front plates“ na pevnou nárazníkovou lištu nebo dočasné papírové štítky z druhé světové války, kdy kov putoval do zbrojovek. Raritou jsou zmetky – značky s obráceným písmenem, chybějícím nýtkem nebo vyraženou zvlněnou hranou. Čím větší „faux pas“ výrobce, tím vyšší cena na burze.
Česká stopa ve světě značek
Domácí scéna není obří, ale o to soudržnější. Malé burzy v Litomyšli nebo Znojmě už roky lákají desítky stálých tváří. Každý ví, kdo shání protektorátní „C-P“ ilustraci pro Podkarpatskou Rus, kdo se zaměřuje na sérii SPZ s písmeny „EL“ z fabriky v Lázních Bohdaneč. Díky sociálním sítím ale přibývají mladí: pro ně je SPZ retro dekorace na stěnu garáže nebo důkaz, že „recyklace“ může být stylová.
Temná tvář sběratelství
Na opačném konci spektra stojí lidé, kteří tabulky nehledají kvůli historii, ale kvůli anonymitě. Kriminálníci běžně odmontují cizí SPZ a vymění ji za vlastní, aby zakryli kradené vozidlo či unikli z kamerového záznamu při loupeži. Někdo jde ještě dál – buduje si malý arzenál značek podle typu auta a regionu. Ve sklepě pak visí desítky štítků, které se nasazují „na akci“ a po činu mizí.
Policie tyto případy eviduje pod paragrafy maření výkonu úředního rozhodnutí či podvodu. Odhalení nebývá snadné: když kamera zachytí běžně vypadající SPZ, databáze ukáže zcela jiné auto a pachatel získává náskok. V USA to před lety vedlo k povinnosti lepit holografické nálepky s emisní kontrolou, v Evropě zas naskočily kódy vyražené laserem do folie a QR štítky pro rychlou autentizaci.
Zdroje: wikipedia.org, europlate.org, time.com