Aerodynamika a spotřeba: Čím menší odpor, tím méně spáleného paliva
Design auta není jen o vzhledu. To, jak auto vypadá, může mít přímý vliv na to, kolik toho spálí. A někdy i víc, než bychom čekali. Aerodynamika hraje klíčovou roli v tom, jak efektivně auto zvládne cestu z bodu A do bodu B. Navíc vám může ušetřit peníze i nervy. Když auto řeže vzduch jako nůž máslo, jede lehčeji, tišeji a levněji.
Když se řekne „aerodynamika“, většině z nás se vybaví formule, větrné tunely a složité výpočty. Jenže tahle věda o vzduchu se netýká jen závodních speciálů, ale i vašeho každodenního přesunu do práce. Auto, které má chytrý tvar, může jezdit úsporněji, i když nemá hybridní motor ani žádný tajný eco režim. Pojďme se podívat na to, proč je tvar karoserie možná důležitější, než kolik koní se vám ukrývá pod kapotou.

Vítr není nepřítel. Když mu ale postavíte zeď, začne bojovat
Auto se při jízdě setkává s odporem vzduchu, a to pořád. Čím rychleji jedete, tím víc na vás vzduch tlačí zpátky. Je to jako plavat proti proudu. Čím horší plavec, tedy čím hranatější auto, tím víc sil potřebujete. A v případě auta to znamená víc benzínu nebo elektřiny.
Odpor vzduchu se technicky měří pomocí takzvaného součinitele odporu vzduchu, tedy Cx. Čím nižší tohle číslo, tím lépe. Moderní auta, jako například Mercedes-Benz EQS s hodnotou Cx 0,20, jsou skoro jako aerodynamický sen. Naopak SUV nebo starší modely aut s vysokou a hranatou karoserií kladou vzduchu odpor, jako by se bránily každému dalšímu kilometru.
Podle U.S. Department of Energy může aerodynamika ovlivnit spotřebu paliva u osobních vozů až z 25 %. A jakmile překročíte rychlost 80 km/h, odpor vzduchu je hlavní brzdou vaší úsporné jízdy.
Design karoserie: Není všechno zlato, co se třpytí
Auta se navrhují nejen tak, aby se líbila, ale i aby byla co nejhladší. Hladké linie, skloněné čelní sklo, decentní přechody mezi kapotou a blatníky nejsou jen estetické záležitosti. Jde o důmyslné způsoby, jak zkrotit vítr. Designéři spolupracují s aerodynamiky a inženýry, aby vytvořili tvary, které snižují turbulence a brání zbytečnému odporu.
A pokud si říkáte, že zadní spojler je jen frajeřina z tuningových srazů, jste na omylu. Správně navržený spoiler dokáže snížit vztlak, zlepšit stabilitu a zároveň pomoci autu prořezávat vzduch účinněji. Aerodynamické prvky dnes najdete i na běžných rodinných vozech, a to nejen kvůli stylu, ale hlavně kvůli spotřebě.
Co pro to můžete udělat vy
I když vlastníte auto, které nebylo vyrobeno s aerodynamikou v DNA, pořád se dá leccos udělat. Tady je pár jednoduchých tipů, které mají větší vliv, než byste čekali:
- Zavřete okna – při vyšších rychlostech otevřená okna znamenají větší odpor. Klidně si pusťte klimatizaci. Při dálniční rychlosti může být paradoxně úspornější než jízda s průvanem.
- Odmontujte střešní box, když ho nepotřebujete – je to jako jezdit s padákem. I prázdný box zvyšuje odpor a tím i spotřebu. V některých případech až o celý litr na sto kilometrů.
- Snižte zbytečnou hmotnost – těžké auto musí víc zabrat. Vyhoďte z kufru cihly, staré tašky, rezervní kola navíc nebo zimní řetězy v srpnu. Uleví se nejen autu, ale i vaší peněžence.
- Pečujte o karoserii – nejde jen o krásu. Čisté a hladké auto má nižší odpor než to špinavé a zmatnělé. Navoskované klouže vzduchem skoro jako nový lak a přispívá k lepší efektivitě.
- Udržujte správně nahuštěné pneumatiky – dobře nafouknuté gumy snižují valivý odpor a spolu s aerodynamikou tvoří nerozlučný tandem pro úspornou jízdu. Malé rozdíly v tlaku mohou přinést velké rozdíly ve spotřebě.Když vítr nefouká proti vám, dojedete dál

Když vítr nefouká proti vám, dojedete dál
Aerodynamika není jen výsada superaut. Je to tichý spojenec každého řidiče, který chce ušetřit. Ať už jezdíte po dálnici, nebo dojíždíte přes město, správný tvar auta a pár chytrých návyků vám mohou ušetřit litry paliva ročně. Možná to není tak sexy jako nový infotainment nebo masážní sedačky, ale z dlouhodobého hlediska vám dobrá aerodynamika udělá větší radost. A možná i trochu větru ve vlasech. Samozřejmě jen v případě, že si to okno otevřete schválně.
Zdroje: Wikipedie, EPA, U.S. Department of Energy