Intimita ve středověku měla přísná pravidla. Jedna poloha, vyhrazené dny a speciální místo na akt

Intimní život člověka existuje od pradávna. A bude existovat, dokud bude člověk žít. Jediný rozdíl v průběhu času je v tom, že má svá specifická pravidla. A v takovém středověku byla pravidla pro intimnosti hodně striktní.

Intimita, původem z latinského slova intimus, znamená vnitřní nebo skrytý před zraky jiných. Toto slovo vyjadřuje útulnost, důvěrnost a soukromí. Intimita je však nejenom o sexuálním aktu. A ve vztahu má více podob. Kontaktní intimita je o vzájemném dotýkání a laskání. Emoční intimita je spíše o pocitech, ale není o nic méně důležitá. Partneři pociťují blízkost, porozumění, souznění a spojení. A to bez toho, aniž by museli něco říkat. Pro mnoho lidí je dokonce tato intimita podstatnější a hlubší než samotný sexuální akt.

Intimita je považována z hlediska psychické pohody za základní potřebu člověka. Je nezbytná pro duševní zdraví a spokojenost. Naopak nedostatek intimity má spojitost s úzkostí, depresemi, osamělostí a citovou izolací.

Pro ženy intimita znamená spíše emoční blízkost, vzájemné naslouchání a slovní vyjadřování. Tím ze strany žen vzniká emoční závislost. Muži naopak svoji závislost neradi dávají najevo. A intimitu a lásku projevují spíše společnými aktivitami, pomocí při různých činnostech či sexem.

Někteří lidé však mají z intimity strach. To může být způsobeno obavou z citového zranění, například díky předchozí zkušenosti v partnerském vztahu. Či vzoru z dětství. Vznikají pocity úzkosti při sdílení důvěrných informací. Člověk se bojí sdílet se svým partnerem své pocity a myšlenky. Je pro něj jednodušší být uzavřený a chladný. Jde o obranu proti dalšímu případnému zranění.

Je proto třeba si sebe navzájem vážit a pracovat na tom, ať můžeme prožívat intimitu bez obav a s důvěrou. A to jak po emoční, tak i po fyzické stránce.

Intimita dnes nemá žádná (oficiální) pravidla

I v dnešní době má intimita svá pravidla. Své emoce a fyzickou náklonnost projevují partneři spíše v soukromí. Co se týče doby, kdy je vhodné si svou náklonnost projevit, ta není nijak omezena. Záleží na vzájemném souznění a na náladě. A pokud se zrovna jeden nenachází v práci a druhý doma, pravidla si dále určují už jenom mezi sebou. V dávnějších dobách to ale s pravidly, co se intimity týče, bylo mnohem striktnější. A možná vás překvapí, jak moc. A také to, kdo pravidla určoval.

Intimnosti ve středověku byly akceptovány pouze za jedním účelem

Ve středověku měla velkou moc církev. A i když v mysli druhých církev nedokázala číst, tak přikazovat mohla. A taky to dost razantně dělala. Pokud lidé provozovali sex, tak byl k tomu akceptován jen jeden důvod. A to zplození potomka. Za účelem zábavy byl sex nepřístupný.

„Kromě toho, že manželství bylo prostředkem směny majetku, bylo také vnímáno – zejména církví – jako prostředek pro regulaci sexuální aktivity a ovládání tělesné touhy. Všechen sex mimo manželství byl všeobecně považován za hříšný a pro většinu teologů byl sex v manželství přijatelný pouze jako prostředek k plození,“ informují odborníci na Dekameron Webu brown.edu.

Misionářská poloha a zakázané dny v týdnu

Poloha se směla provozovat jenom jedna, a to misionářská. Dokonce existovala pravidla i na dny, kdy se mohly a nemohly intimnosti provádět. V neděli a ve svátky byl zákaz. A ve čtvrtek a v pátek vlastně také. Jelikož tyto dny představovaly přípravu k nedělnímu přijímání. Intimně  sbližovat se nesmělo mimo jiné ani před Vánocemi. V dnešní době je to spíše naopak. Lidé se oddávají intimnostem více ve svátečních a volných dnech. Ne však z důvodů zákazů, ale proto, že v tyto dny většinou nemusí pracovat. A mají tak i více energie na příjemnou intimní aktivitu.

„Sexuální akt měl být navíc omezen na manželské lůžko – v žádném případě se neměl odehrávat na kuchyňském stole, který byl k jídlu. Nebo ve stáji jako dobytek,“ informuje Valérie Lüthi, historička specializující se na středověk a 20. století pro webové stránky blog.nationalmuseum.ch.

Podle církve byla intimita ve vztahu hříchem

Avšak pravidla se porušovala i ve středověku a touze člověk neporučí. Lidé se proto intimnostem oddávali tajně. A to i přesto, že lidem bylo církví do hlavy vtloukáno, že je intimita špatná a hříšná věc. A i když mnoho lidí věřilo, že neuposlechnutím jejich tělo postihnou strašná muka, mnozí na tyto výhrůžky církve nejspíše nevěřili. A nebo byl chtíč silnější. Ale bylo třeba najít vhodné místo k ukojení tužeb…

Nejlepší středověká místa na hrátky? Pod svícnem byla největší tma

A nejčastěji šlo o místa, která by málokdo čekal. A těmi místy byly například kostely nebo hřbitovy. Odvážnější se své vášni nebáli oddat ani v temných zákoutích uliček. Samozřejmě se fyzický styk v mnohých případech odehrával rychle, a to z obávaného odhalení.

V každém případě si však i přes přísná přikázání a hrozby církve intimnosti lidé nenechali ujít. Nejspíše už ve středověku dobře věděli, že intimita mezi dvěma lidmi, ve které nechybí vášeň, cit a souznění, stojí rozhodně za to…

Zdroj: cnn.com, novinky.cz, blog.nationalmuseum.ch, brown.edu