Tohle byl nejhezčí Volkswagen, jaký existoval. Měl ale jednu zásadní chybu
Musíte uznat, že Volkswagen je spojován spíše s bolestivě korektními vozy než s krasavci. Existuje několik výjimek, jak napsal server Petrolicious. Karmann Ghia nebo SP2. To druhé vám nezní povědomě, že?
V historii Volkswagenu není o sportovní vozy nouze, počínaje zajímavým řešením G-kompresoru v malém Polu nebo dospělém Corradu až po současný Golf R. Existuje však ještě jedna, pro mnohé málo známá kapitola, která se odehrála asi 10 000 km od sídla značky.
Šedesátá léta nebyla pro automobilový trh v Mexiku příznivá. Aby se podpořil místní automobilový průmysl, byly na dovážené automobily uvaleny velmi vysoké daně tak vysoké, že se jejich dovoz prakticky nevyplatil.
Protože Volkswagen měl na místě svou společnost Volkswagen de Mexico, mohl volně vyrábět a prodávat automobily. Tamní pracovníci měli velkou volnost při experimentování s novými modely. Protože typicky sportovních a levných vozů byl nedostatek a Karmann Ghia byl již poněkud zastaralý, rozhodl se tamní ředitel Rudolf Leiding postavit atraktivní sportovní vůz, který by trochu oživil jihoamerický trh, a pověřil tímto úkolem jistého Schiemanna.
Stavba zcela nového vozu nepřipadala z finančních důvodů v úvahu, takže bylo nutné použít co nejvíce stávajících komponentů z již existujících vozů. Práce začaly v roce 1969 pod kódovým označením „Projekt X“ a už o dva roky později vůz zazářil na průmyslové výstavě v Sao Paulu.
Dlouhá kapota s klínovitou přední částí, oblé tvary, zvýrazněné podběhy kol a krásně lemované vstupy vzduchu na obou stranách vytvářely dojem skutečně mohutného a především rychlého vozu. Jedná se bezpochyby o jeden z nejkrásnějších vozů Volkswagen, jaký byl kdy vyroben.
Sporťák bez výkonu
Volkswagen SP2 vycházel z podvozku modelu 1600 (typ 3) (který byl zase zjevně příbuzný s Broukem), a zdědil tak vzadu uložený vzduchem chlazený motor boxer, ačkoli pod dlouhou přední kapotou se mohl skrývat poctivý osmiválec. Navzdory svému mimořádně efektnímu vzhledu měl bohužel se sportem už jen málo společného.
Začalo to modelem SP1, který měl motor o objemu 1,6 litru a výkonu pouhých 65 koní. Netřeba dodávat, že byl extrémně pomalý, a po výrobě asi 90 kusů přešli na SP2, který už měl výkonnější jednotku. Nečekejte však zázraky. Motor byl mírně upraven a měl objem 1,7 litru, ale výkon se pohyboval kolem 75 koní.
To stačilo Volkswagenu pouze na zrychlení na přibližně 160 km/h a na stovku se dostal za 15-16 sekund. Svou roli bohužel sehrála i poměrně vysoká hmotnost SP2, protože měl ocelovou karoserii namísto tehdy nabízené laminátové Pumy GT.
Bohužel se neprosadil
Skutečný původ zkratky SP není zcela znám, ale vzhledem k jeho výkonu se zlomyslně vyvinula na „Sem Potência“, což v portugalštině znamená „bez výkonu“. S tím lze jen těžko nesouhlasit.
Vůz se sice v malém množství vyvážel i do zahraničí, ale do Evropy se oficiálně nikdy nedostal. Volkswagen dokonce jednu dobu prosazoval export, ale nakonec od této myšlenky upustil. Každým dnem měl být uveden na trh další sportovní vůz Scirocco, s mnohem modernějším designem, a současně Volkswagen podepsal dohodu s Porsche o vývoji nového levného sportovního vozu, který se později a po určitých zvratech objevil jako Porsche 924.
Navzdory svému skvělému vzhledu se SP2 nepodařilo prosadit ani v Brazílii. Vyrobeno bylo pouze 11 000 kusů a v roce 1976 byla výroba a další vývoj vozu kvůli klesajícímu zájmu ukončeny. Jaká škoda. Výkonnější motor by možná stačil k větší popularitě vozu na domácím trhu, ale mohl být také důležitým trumfem při případném vývozu do Evropy.
Dnes je vůz vyhledáván zejména milovníky vzduchem chlazených motorů a jednotlivé exempláře lze na starém kontinentu nalézt jako plody soukromého dovozu. Jeden exemplář můžete obdivovat také v Muzeu Volkswagen ve Wolfsburgu.
Zdroj: petrolicious.com