Auta Adolfa Hitlera. V čem se vozil německý diktátor?
Adolf Hitler je jedním z těch lidí, které bychom raději neviděli na stránkách historie. Je zodpovědný za smrt milionů lidí. Před válkou však Hilter budoval obraz Německa jako mimořádně mocné země. Sílu Třetí říše ukázal také prostřednictvím automobilů. Na jeho příkaz bylo postaveno mnoho automobilů a sám Hitler řídil několik skutečně výjimečných strojů, píše server Traces Of War.
Než přejdeme k samotným automobilům Adolfa Hitlera, je třeba poznamenat, že nebyl sběratelem automobilů. Ano, oceňoval pohodlí automobilu, protože věděl, jak automobil v té době přispěl k jeho image, ale sám nevlastnil flotilu různých strojů. Jak získával moc, měl k dispozici stále více vozů, ale žádný nebo jen některé z nich sám neřídil. Proč?
Adolf Hitler pravděpodobně neměl řidičský průkaz. To mu nebrání vlastnit auto nebo ho dokonce sám řídit. Hitler pravděpodobně používal šoféry z důvodů image. V první polovině dvacátých let byl vedoucím řidičem Johann Haug. Později tuto roli převzal Emil Maurice. Říká se, že Hitlerovým nejdůvěrnějším šoférem byl Julius Schreck, který tuto funkci vykonával až do roku 1936. Nahradil ho Erich Kempka.
Mercedes-Benz 770
Mercedes-Benz 770 byl nejluxusnějším vozem Adolfa Hitlera. Původně byl poháněn řadovým osmiválcem o objemu 7,7 litru. Tato jednotka byla přeplňována Rootsovým kompresorem. To mu umožnilo vyvinout 200 koní. Kompresor se zapnul pouze při plně sešlápnutém plynu. Bez něj měl motor v režimu s přirozeným nasáváním o 50 koní méně.
Mercedes-Benz 770 se vyráběl ve dvou sériích: W07 v letech 1930 až 1938 a W150 v letech 1938 až 1943, přičemž druhý jmenovaný byl výkonnější než výše popsaná odrůda. Pohonná jednotka dosahuje výkonu 155 koní bez přeplňování a 230 koní se zapnutým kompresorem. Ve své době byl tento Mercedes považován za nejdražší vůz v Německu. Cena však byla uvedena pouze na žádost potenciálního zákazníka.
Nástupce typu 630 používali především nejvýznamnější lidé v Německu. Celkem bylo vyrobeno 117 vozů W07, tj. první série. Vůz, známý také jako Großer Mercedes, sloužil vůdci především jako transportér pro přehlídky. Adolf Hitler používal celkem sedm luxusních mercedesů. Není těžké odhadnout, že jejich sběratelská hodnota je obrovská. Ty, které se dochovaly do dnešních dnů, jsou k vidění mimo jiné v Kanadském válečném muzeu v Ottawě a v Technickém muzeu v Sinsheimu.
Mercedes-Benz W31 Typ G4
Mercedes-Benz G4 je skutečným prototypem moderních vozů SUV. Bylo to luxusní, pekelně drahé auto se skvělými terénními schopnostmi. Protože je známo, že s tímto vozem jezdil Adolf Hitler, Mercedes se tím nechlubí, ale pravděpodobně není těžké najít podobnost s Mercedesem G 63 AMG 6×6. Koneckonců jde o vůz s jednou nápravou vpředu a dvěma vzadu.
Zpočátku (od roku 1926) byl Mercedes G4 vybaven pětilitrovým osmiválcovým motorem. Ty měly výkon 100 koní. O přenos výkonu na kola se starala čtyřstupňová převodovka. Výkon se přenášel na čtyři zadní kola, případně na všech šest kol. Od roku 1937 se začal používat větší motor o objemu 5,2 litru a výkonu 115 koní. V letech 1937 a 1938 bylo postaveno celkem 16 vozů G4 s touto jednotkou. V letech 1938 až 1939 se vyráběla varianta s motorem o objemu 5,4 litru. Právě tuto druhou verzi používal Adolf Hitler.
Vůz nebyl tak exkluzivní jako dříve diskutovaný Mercedes-Benz 770, ale také zaručoval luxus a kombinoval ho s dobrými terénními schopnostmi. Proto se model G4 používal hlavně v náročnějších podmínkách. Do dnešních dnů se dochovaly tři exempláře modelu Mercedes G4. Nebo alespoň tolik jich je oficiálně známo.
Osud ostatních není znám. Jeden se nachází ve výše zmíněném Technickém muzeu v Sinsheimu. Druhý vůz byl restaurován v Mercedes Classic Center a skončil v rukou španělské královské rodiny. Zajímavé je, že stejný vůz předtím Hitler daroval generálu Franciscu Francovi Bahamondeovi. Třetí příklad je z Hollywoodu a občas hostuje ve filmech.
Mercedes T80
Hitlerovi vítězství v závodech stále nestačilo k ukojení jeho propagandistického hladu. Vrcholnou demonstrací technické a technologické převahy Německa nad zbytkem světa mělo být vytvoření rychlostního rekordu. Zde se do hry opět zapojili Hans Stuck a Ferdinand Porsche. Projekt byl zahájen v roce 1937 a rekord byl původně stanoven na 550 km/h, ale Američané George Eyston a John Cobb Němce předběhli a tuto hranici překonali. Další cíl byl stanoven na 600 km/h, který byl nakonec zvýšen na neuvěřitelných 750 km/h.
Šestikolka Mercedes byla poháněna kapalinou chlazeným dvanáctiválcovým leteckým motorem. Jednalo se o model Daimler-Benz 603, zvětšenou verzi modelu DB 601, který byl evolucí modelu DB 600 s přímým vstřikováním paliva.
Auto mělo objem 44,52 litru a byl největší leteckou jednotkou používanou v německých bojových letounech během druhé světové války. Třetí prototyp tohoto motoru byl namontován do vozu Mercedes T80. Jeho výkon se pohyboval kolem 3000 koní.
Bohužel nebyl proveden žádný pokus o rekord. T80, známý také jako Hochgeschwindigkeitsrennwagen, musel kvůli válce předčasně odejít do výslužby, aniž by měl možnost prokázat, čeho je schopen. Přesto se zapsal do historie jako jedno z aerodynamicky nejdokonalejších pozemních vozidel. Dosáhl součinitele čelního aerodynamického odporu 0,18 a jeho nápaditou karoserii dlouhou přes 8 metrů můžete obdivovat v muzeu Mercedesu ve Stuttgartu.
Volkswagen – lidové auto
Adolf Hitler chtěl nejen ukázat, že Třetí říše je silná v motoristickém sportu, ale také dostatečně rozvinutá, aby si každý občan mohl dovolit automobil. Tak se zrodila myšlenka, kterou se snažil realizovat již Ferdinand Porsche. V roce 1931 vyvinul pro společnost Zündapp typ 12. Společnost trvala na použití vodou chlazeného pětiválcového hvězdicového motoru. Dr. Porsche však dával přednost vzduchem chlazenému čtyřválcovému boxeru. Tak se zrodil typ 32, který byl v roce 1933 navržen pro NSU, ale bohužel se firma stáhla z výroby automobilů.
V roce 1934 navrhl Adolf Hitler Ferdinandu Porsche, aby vytvořil automobil, který bude velmi levný na pořízení i údržbu. Vůz musel splňovat několik důležitých podmínek. Musel být schopen jet rychlostí 100 km/h bez spotřeby větší než 7 litrů paliva na 100 km, aby občané mohli využívat nově vytvořené dálnice. Uvnitř se měla ubytovat typická německá rodina: dva dospělí a dvě děti se zavazadly. Z tohoto designu se vyvinul Volkswagen Brouk, který se díky své nízké ceně stal velmi oblíbeným a časem i kultovním vozem.
Volkswageny byly ve válce hojně využívány, což pro přispěvatele nebyla dobrá zpráva. Mnoho šedých občanů své Brouky nikdy nevidělo, protože vyrobené vozy šly do armády.
Zdroj: tracesofwar.com