Vodík by mohl být i v budoucnu palivem pro spalovací motory
Způsob pohonu automobilů ještě není definitivní, kombinace metod by mohla být zajímavější než kdykoli předtím. Vystavení prototypu Alpenglow společností Alpine na květnovém vytrvalostním závodě Spa 6 Hours ukázalo, že porota ještě zdaleka není rozhodnuta o alternativním pohonu, informuje portál Autocar.
Stejně jako oznámení Mazdy, Subaru a Toyoty, že se společně zavázaly k vývoji nových kompaktních spalovacích motorů s integrovanými elektrickými pohonnými jednotkami a kompatibilních s uhlíkově neutrálními palivy a vodíkem.
Ústup od fosilních paliv
Jakkoli je svět uchvácen technologií BEV, stále se nacházíme v počátečních fázích přechodu od fosilních paliv, na nichž je již více než 100 let založena celá globální ekonomika.
Šance, že se v dohledné době ustálí nějakým konkrétním směrem, je malá a v konečném důsledku bude rozhodovat životaschopnost, cenová dostupnost, přitažlivost a účinnost jednotlivých technologií, nikoliv politická rozhodnutí. A i když se náhodně vybraná data jako rok 2050 mohou zdát vzdálená, vzhledem k rozsahu změn, kterým svět čelí, můžeme klidně mluvit o příštím týdnu.
Jediné, na co se můžeme spolehnout, je to, že odvětví dopravy jako celek – pozemní, letecké i námořní – směřuje k udržitelné energii. Pokud jde o automobilový průmysl, všichni výrobci včetně BMW, Stellantisu, Toyoty a Hondy pracovali nebo pracují na motorech se spalováním vodíku, už jen proto, aby se udrželi na špici. Investice se týkají i odvětví užitkových vozidel, kde působí například společnosti JCB, MAN a Volvo Trucks.
Vodík
Stejně tak jsou stále ve hře vodíkové palivové články, které přeměňují vodík a kyslík na elektřinu. Tyto technologie se přesně překrývají: vozidla s palivovými články sdílejí systémy skladování vodíku (vysokotlaké nádrže) s vodíkovými spalovacími motory a elektrický pohon s vozidly BEV. Inženýři a vědci se v závislosti na své specializaci přou o to, který způsob je lepší, a názory se značně liší.
Pro a proti
Zastánci FCEV argumentují, že problémem elektromobilů je nutnost dlouhého zastavení pro dobití baterie, zatímco vodíkovou nádrž lze doplnit v podstatě stejně rychle jako nádrž benzinového nebo naftového vozu.
Zastánci BEV tvrdí, že výroba elektřiny, její přeměna na vodík a následná spotřeba energie na její stlačování a rozkládání pro distribuci a maloobchodní prodej nedává smysl ve srovnání s výrobou elektřiny a jejím přímým ukládáním do baterie.
Tábor zastánců FCEV pak může argumentovat tím, že na tom nezáleží, když výsledkem jsou nulové emise CO2, udržitelnost a cenová dostupnost.
Výroba vodíku je také způsob, jak skladovat zelenou elektřinu vyrobenou mimo špičku, jako druh „plynové baterie“. Využití zelené elektřiny k výrobě vodíku a z něj vyrobeného kapalného syntetického paliva rozšiřuje škálu možností, takže to vypadá, že výrobci ve všech odvětvích budou mít své možnosti otevřené.
Ačkoli se dny neředěného pohonu spalovacími motory možná chýlí ke konci, vyhlídky nejsou pro milovníky automobilů tak chmurné, jak se zdá. Způsob, jakým budou budoucí automobily poháněny a čím, ještě není hotovou věcí. Mohl by být složitější a zajímavější než kdykoli předtím, s více možnostmi výběru.
Zdroj: Autocar