Tatra 137 doplatila na nucené osídlení pohraničí. Její štafetu důstojně převzal LIAZ

Tatra 137 je stále poměrně neznámým strojem. Není bez zajímavosti, že šlo o významný projekt, který měl zaplnit „díru na trhu“ a nabídnout skutečně moderní vůz pro střední zátěž. Důvodů, proč se nakonec nedostal do výroby, je samozřejmě více. Jedním z hlavních je však skutečnost, že bylo nutné podpořit osídlení pohraničí. V Liberci však nakonec vyrobili jeho náhradu, vůz Š 706 RT, za který se rozhodně nemuseli stydět.

Když se Tatra 111 blížila ke konci svého morálního života, bylo zřejmé, že její nástupce bude pokračovat v nastoupené cestě a vylepší svou konstrukci tak, aby byla v terénu ještě odolnější než „Stojedenáctka“. Zároveň se však objevila poptávka po vývoji „sedmitunového“, tedy obratného a hospodárného nákladního automobilu s nosností 7 tun. Novinka dostala označení T 137 a pět kopřivnických konstruktérů zahájilo v první polovině 50. let její vývoj. Prototyp byl dokončen na přelomu let 1954-55.

Tatra s rádiem

T 137 se veřejnosti představil v roce 1956 jako nákladní automobil modelového roku 1958. Alespoň tak byl datován v očekávání jeho sériové výroby. Sedmitunový náklad dokázal jednostranný sklápěč T 137 S1 (plánovalo se několik verzí, včetně základního valníku na úvodním snímku) vyklopit za pouhých 10 sekund a mohl jet rychlostí až 90 km/h. Vůz se vyznačoval velkým rozvorem, který se projevoval i na silnici. To byla v roce 1956 opravdu úctyhodná hodnota, protože většina osobních automobilů jezdila na tehdejších silnicích maximální rychlostí 70 až 80 km/h.

Ne nadarmo jej Tatra nazývala nákladním vozem budoucnosti. A aby svou práci před veřejností korunovala, jak se patří, měla nová Tatra v kabině také autorádio. Jak ho řidič slyšel v přítomnosti hvízdajícího vzduchem chlazeného osmiválce, tehdy nikdo neřešil. Každopádně dojem z novinky byl vynikající a veřejnost byla novou Tatrou nadšena.

Současně však v zákulisí probíhala politická válka o to, kdo bude vyrábět sedmitunový nákladní automobil. Liberecké závody vyvinuly vynikající Škodu 706 RT. Se zcela odlišnou koncepcí, ale s talentovaným týmem konstruktérů a předpokladem velkosériové výroby. Nakonec se sešlo několik faktorů, včetně podpory osídlení libereckého areálu. Stát proto rozhodl, že potřebu lehčích nákladních automobilů uspokojí pozdější LIAZ.

„První prototypy T137 byly dokončeny v roce 1955, ale už o rok později začal spor o to, který závod v Československu bude sedmitunové vozy vyrábět,“ vzpomíná Milan Galia, jeden z konstruktérů Tatry 137 a 138 ve své knize Život s erbem Tatry. „V důsledku zajištění zaměstnanosti a potřeby zalidnit pohraničí vyšel ze sporu vítězně liberecký závod a Tatra musela další vývoj T137 zastavit,“ dodává Galia. Ani v Kopřivnici však nepřišli zkrátka a Tatra 137 se proměnila ve „dvanáctitunovou“ T138. To už je ale jiný příběh s mnohem šťastnějším koncem.

Zdroj: redakce, ČT, Wikipedia, Život s erbem Tatry