Podivné alternativní pohony: Auta mohla jezdit na vzduch i na dřevoplyn

Spousta lidí si myslí, že auto musí jezdit na benzín, naftu nebo elektřinu. Historie je však plná mnohem divočejších nápadů! Odjakživa se vynálezci snažili najít jiné cesty, jak rozpohybovat čtyři kola, ať už z čisté zvědavosti, nebo z nouze během válek a krizí.

Dřevo místo benzínu? Za války nutnost

Představte si, že místo tankování házíte do auta polínka. Během druhé světové války, kdy byl benzín vzácnější než zlato, to byla pro statisíce aut realita. Vůz s sebou vozil objemný generátor, takovou malou továrnu na plyn, která ze dřeva vyráběla palivo.

Mělo to ale několik háčků: výkon motoru byl mizerný, obsluha byla otravná a zdlouhavá a hlavně – výsledný plyn byl kvůli obsahu oxidu uhelnatého smrtelně jedovatý. Jakmile se po válce vrátil benzín, na dřevoplyn všichni rychle zapomněli.

Abychom si to přiblížili – jízda na dřevoplyn nebyla žádná romantika. Před každou jízdou musel řidič na několik minut zatopit v generátoru jako v kamnech. Za jízdy bylo třeba doplňovat dřevo a pravidelně, často po každé jízdě, musel celý systém pracně čistit od dehtu a popela.

Úpravy motoru byly navíc takové, že i silný náklaďák měl problém udržet na silnici cestovní rychlost 45 km/h. Nebylo to auto, byl to spíš parní stroj na kolech, který vyžadoval neustálou pozornost a práci.

Auto na vzduch – ekologický sen, co narazil na fyziku

A co takhle auto na vzduch? Ekologický sen, nulové emise! Princip je jednoduchý: stlačený vzduch z nádrže roztáčí motor. Dokonce i slavná indická automobilka Tata ohlásila, že takové auto vyrobí.

Tak proč na vzduch nejezdíme? Odpověď je fyzika. Do nádrže se i pod obrovským tlakem vešlo jen žalostně málo energie. Výsledek? Krátký dojezd a výkon sotva do města. Sen se rozplynul jako pára nad hrncem.

Tryskáč na silnici od Chrysleru

Asi nejvíc „cool“ pokus byl Chryslerův turbínový vůz z 60. let. Bylo to nádherné auto s motorem z tryskáče, které mělo super hladký chod a údajně jezdilo i na parfém Chanel č. 5 nebo tequilu! Chrysler jich dokonce padesát půjčil běžným lidem na testování. Jenže výroba byla astronomicky drahá, auto žralo i trávu u silnice, zrychlovalo líně jako šnek a mělo problém s emisemi. I tento odvážný projekt nakonec skončil v propadlišti dějin.

Příběh Chryslerova turbínového vozu si zaslouží ještě detail. Nebyl to jen prototyp zavřený v garáži. Chrysler jich 50 skutečně půjčil běžným rodinám po celé Americe, aby získal zpětnou vazbu.

Všechny vozy měly nádhernou metalickou barvu zvanou „turbínová bronzová“ a interiér připomínal kokpit letadla. Lidé milovali jeho neskutečně tichý a hladký chod – žádné vibrace, jen svištění jako z vysavače. Firma tak zjistila, že ačkoliv byl vůz fascinující, jeho líné zrychlení a vysoká spotřeba byly pro každodenní život prostě příliš velkým kompromisem.

Proč se nikdy neprosadily?

Příběh je vlastně u všech podobný. Ať už šlo o dřevo, vzduch či turbínu, všechny narazily na stejné zdi. Byly buď příliš drahé na výrobu, neměly kde „tankovat“, byly nepohodlné, málo výkonné, nebo prostě nebezpečné. Nemohly konkurovat desítky let vyvíjenému a zdokonalovanému benzínovému motoru s jeho obrovskou sítí čerpacích stanic.

A když mluvíme o šílených nápadech, nic netrumfne koncept Ford Nucleon z 50. let. V době atomového optimismu inženýři navrhli auto poháněné miniaturním jaderným reaktorem v kufru!

Vize byla velkolepá: na jedno „palivo“ by auto ujelo přes 8 000 kilometrů. Problém? Aby reaktor nezabil posádku i všechny kolemjdoucí radiací, potřeboval by stínění o tloušťce metru a půl betonu. Auto by tak vážilo desítky tun. Nucleon naštěstí nikdy neopustil rýsovací prkno a zůstal jen symbolem doby, kdy si lidé mysleli, že technologie dokáže naprosto cokoliv.

Tato historie neúspěchů nám skvěle vysvětluje, proč se dnes tolik mluví o elektromobilech. Ty totiž konečně začínají překonávat právě tyto historické překážky. Baterie jsou levnější a výkonnější než kdy dříve, „tankovat“ se dá z již existující elektrické sítě a vlády po celém světě jejich nákup podporují. Cesta k ideálnímu pohonu je zkrátka dlouhá a plná slepých uliček.

Zdroje: ebsco, wikipedia, auto