Nesmrtelná Multikára slaví 45 let. Ve většině technických služeb jezdí dodnes
Kdo by ji neznal? Potkávali jsme ji na každém kroku a nebylo města či vesnice, kde by se o veřejná prostranství nestaral praktický Multicar. Československo bylo kdysi jedním z největších odběratelů těchto východoněmeckých vozů, a tak není divu, že Multicar M25 dnes zná téměř každý čtyřicátník. Legendární pracant letos slaví 45. narozeniny.
Jednotlivé státy bývalého východního bloku měly mezi sebou jasně vymezené role, kdo má co vyrábět. Byla to zvláštní doba centrálně řízeného hospodářství, která s sebou přinášela dobré i špatné. Mezi ty dobré však rozhodně patřily komunální vozy známé jako Multicar.
Prvním zástupcem této značky byl Multicar M21 z roku 1959 (což bylo v podstatě jen přejmenování užitkového vozu DK 4), nás však zajímá jeho moderní nástupce z roku 1978. Ten nesl hrdé označení Multicar M25 a stal se legendou.
Pohledný pracant
Multikáry se na našich silnicích a chodnících objevují stále častěji od příchodu předchůdce pětadvacítky, modelu M24, který se vyznačoval jednomístnou hranatou kabinou s vyčnívajícím čumákem a veřejnosti se představil v roce 1974. Již tehdy vzbudila pozornost svým moderním designem kabiny.
Rostoucí požadavky na možnost přepravy řidiče nebo jeho pomocníka vedly v roce 1977 k uvedení dvoumístné verze, poháněné vznětovým motorem 2.0 D o maximálním výkonu 33 kW (45 koní). Málokdo však tušil, že východoněmečtí konstruktéři už mají za dveřmi připraveného nástupce s ještě modernějšími tvary a vylepšenou technikou, jak píše server Motor Car.
Multicar M25 se představil na lipském autosalonu v roce 1978 pod názvem Multicar M25. „Pětadvacítka“ okamžitě zaujala prostornější kabinou s větším převisem a výrazně lepším výhledem. Vypadala skvěle, byla pohodlnější, nabízela lepší ergonomii obsluhy a větší motor 2,2 D naladěný na 34 kW (46 koní). Nebylo žádným překvapením, že se stal nejúspěšnějším vozem Multicar v historii.
Pro ekonomiku NDR bylo ještě důležitější, že zatímco 48 % produkce jeho předchůdce bylo vyvezeno mimo Německo, M25 představoval až 70 % exportu. Z celkové produkce tohoto typu (100 000 kusů v letech 1978 až 1992) tak šlo do zahraničí plných 70 000 vozů. V roce 1982 pak přišla mimořádně terénní verze M25 4×4 s mechanicky připojitelným pohonem všech kol a redukovanou převodovkou.
Auto tisíce tváří
Není divu, že na podvozku M25 vznikla celá řada účelových karoserií, které byly upraveny nejen pro komunální použití, ale i pro stavebnictví, zásobování a dokonce i pro záchranné služby. V 80. letech se objevily i verze s rozvorem prodlouženým z původních 1970 mm na 2100 mm (M25.1A) nebo dokonce až na 2675 mm (M25.1AL).
Změnila se také motorizace, po přelomu 90. let se pod kabinu M25 montoval vznětový čtyřválec VW 1,9 D o výkonu 40 kW (54 koní). V roce 1992 přišel vylepšený nástupce M26, poháněný motorem Iveco 2.8 D (78 kW, 106 koní), ale to už je úplně jiný příběh.
Zdroj: redakce, motor-car.net, Wikipedia