Mercedes-Benz 300 Messwagen je neznámý model, bez kterého by nevznikly nejlepší mercedesy

Nezničitelný model W114, přelomový model W113 a konečně nejlepší limuzína na světě, W100 600. Všechny tyto modely Mercedesu by nevznikly, kdyby nebylo jiného vozu, píše server Cockpit. Ještě více než tyto fascinující a předběhly svou dobu, i když jsou dnes prakticky neznámé.

Vývoj a testování prototypů nových automobilů je dnes činnost, která není ani tak složitá, jako spíše nezaujatá. Celá věc se omezuje na to, že se maskovaný testovací mezek vydá do části světa s nepříznivým klimatem a zapojí počítač od počítačového vědce. To je maximum, kam až takové auto vůbec může zajít. Naprostá většina celého procesu testování a vývoje se dnes odehrává výhradně v počítačových programech, bez kontaktu s reálným světem.

Dříve se samozřejmě taková práce lišila. V analogových dobách museli výrobci vynaložit mnohem větší úsilí, aby shromáždili potřebná data z výzkumného prototypu v reálném čase. Zvláště pokud jste byli tak nekompromisní a technicky vyspělou společností jako Mercedes-Benz v polovině 20. století.

Po poválečné krizi se Mercedes rychle stal jedním z hlavních příjemců výhod Wirtschaftswunderu, hospodářského rozmachu v západním Německu v 50. letech 20. století. Jen několik let po zbourání továren a vyřešení problému se získáváním základních surovin slavný stuttgartský výrobce opět vyráběl reprezentativní limuzíny jako 300 Adenauer, bezstarostný roadster 190 SL a supersportovní 300SL.

Kromě komfortu a výkonu začal Mercedes klást velký důraz také na bezpečnost, což v té době znamenalo zavedení mnoha vizionářských technických inovací, jako jsou řízené deformační zóny a odpojitelný sloupek řízení.

Vývoj těchto speciálních řešení vyžadoval speciální nástroje. Kdo zná rozměry například pozdějšího polského počítače Odra, ví, jak náročná byla taková mise. Tehdejší vybavení zabíralo příliš mnoho místa a bylo příliš těžké na to, aby se dalo jednoduše naložit do běžného osobního vozu. Bylo potřeba něco jiného, mnohem šílenějšího.

Odpověď přišla od samotných inženýrů

Protože se výzkumné vybavení do prototypů nevejde, vezměme náš největší osobní automobil a upravme ho tak, aby se do něj všechna tato aparatura vešla. Volba padla na model W189, který se prodával jako 300d.

Na rozdíl od dnešního chápání tohoto pojmu nebyl poháněn vznětovým motorem, ale třílitrovým řadovým šestiválcem na benzin se vstřikováním Bosch o výkonu 160 koní. Na svou dobu byl skutečně špičkový, stejně jako samotný model 300. Jako vlajková limuzína značky a prototyp dnešní třídy S to byl luxusní, velký vůz o hmotnosti dvou tun.

Již jeho standardní výbava ho předurčovala k futuristické roli, kterou měl převzít. Na palubě modelu vyrobeného v letech 1957 až 1962 byl mimo jiné mobilní VKV telefon, diktafon a skleněné okno oddělující řidiče od cestujících vzadu.

Pro splnění tohoto cíle byl jeden z více než 3000 vyrobených sedanů a kabrioletů 300d přestavěn v centrálním závodě značky na neobvyklé kombi. Jak je vidět na fotografiích, navzdory čistě pragmatickému účelu vozu pro interní potřeby společnosti byla karoserie provedena s mimořádnou péčí a samotný design byl hoden vlajkového modelu Mercedesu.

Karoserie přišla o druhý pár dveří, ale byla prodloužena a zakončena oknem v negativním úhlu, tak módním v té době (jako u ztraceného varšavského prototypu navrženého Cezarym Nawrotem). Vzhledem k plexisklovým bočním oknům překrývajícím střechu (zde si fanoušci PRL motorismu pravděpodobně vzpomenou na Autosan H9-15) by se klidně mohlo jednat o sériový vůz, i když futuristický.

Zvětšený prostor podepřený pevným příčným rámem snadno pojal asi tucet záznamových, výzkumných a senzorových zařízení a také dvě další sedadla, na kterých seděli inženýři Mercedesu (zády k sobě, bez opěradel a bezpečnostních pásů – firmě zjevně více záleželo na životech jejích zákazníků).

Jak přenést testovací data?

Otázkou zůstávalo, jak toto zařízení připojit k testovacímu vozu v době, kdy se ještě neslyšelo nejen o bezpečnosti a ochraně zdraví, ale ani o wi-fi a Bluetooth. Existovalo jediné řešení. Tak krkolomné, jak se v té době dalo očekávat. Na střeše Messwagenu byl namontován stožár, z něhož vycházel svazek kabelů připojených ke zkušebnímu vozu. Ty přenášely data ze senzorů, které zaznamenávaly parametry až ve 14 různých kategoriích.

Takový tandem vozů Mercedes propojený takzvanou „pupeční šňůrou“, kterou tehdy inženýři společnosti nazývali, mohl na zkušební trati v Untertürkheimu jezdit rychlostí až 120 km/h. Vzpomínky účastníků těchto testů se do dnešních dnů nedochovaly, ale lze si představit to vzrušení z jízdy dálniční rychlostí v tajném prototypu, který je napojen na obrovský kombi vůz, jenž ho pronásleduje, naložený několika sty kilogramy přístrojů jako z retro sci-fi filmu.

Jak už to u Mercedesu bývá, Němci si byli vědomi historického významu tohoto zvláštního modelu. Proto jej zachovali a nadále udržují v perfektním stavu, takže je pravidelně vystavován v továrním muzeu značky. Dodnes je živým svědectvím nejen nekompromisního přístupu společnosti Mercedes k vývoji nových modelů, ale také nepředstavitelných výzev, kterým bylo třeba před 60 lety čelit.

Zdroj: cockpitdz.com