Barkas B1000 byla nejlepší dodávka východního bloku se směšným motorem

Vzpomínáte si na Barkas B1000? Do Československa se jich moc nedováželo, protože v rámci přerozdělování výrobních kapacit se u nás až do konce času používaly vozy Škoda 1203 a na dovoz jiných užitkových vozů nezbýval téměř žádný prostor. Nicméně i těch několik málo exemplářů na našich silnicích ukázalo, o kolik lepší dodávka to byla. Nebýt jeho tříválcového dvoutaktu, strčil by do kapsy i mnohem novější Volkswagen T2.

Pamětníci vědí, a ti mladší by měli vědět, že země bývalého východního bloku měly jedno společné. Vždy upřednostňovaly zájmy ekonomiky před potřebami obyvatelstva. A v praxi to znamenalo, že výroba spotřebního zboží, automobily nevyjímaje, byla přizpůsobena spíše exportu a potřebám státního aparátu. A pokud byla země schopna něco sama vyrobit, bez ohledu na kvalitu výrobku, snažila se jím co nejvíce zásobovat vlastní trh.

Takže pokud Československo vyrábělo Škodu 1203, jinou lehkou dodávku jste u nás prakticky neviděli. Několik polských, německých nebo balkánských užitkových vozů se sice v rámci barterového obchodu a vyrovnávání dluhů do ČSSR dostalo, ale byly v menšině. Jeden však vynikal více než ostatní – východoněmecký Barkas B1000.

Lepší než Volkswagen?

Barkas B1000 se začal vyrábět v Hainichenu v roce 1961 a o rok později byl představen veřejnosti na autosalonu v Lipsku. Překvapil na svou dobu velmi moderním designem s pohonem předních kol, samonosnou karoserií, dobrou kinematikou náprav s nezávislým zavěšením všech kol a velmi dobře řešenou prostornou karoserií s nízkou podlahou a nadčasovými tvary.

Dnes to zní poněkud ukecaně, ale Barkas předběhl svou dobu a skutečně ve své době představoval mnohem lepší užitkový design než cokoli jiného z okolních zemí. Měl jen jednu výraznou slabinu – dvoutaktní tříválcový motor umístěný mezi předními sedadly. V šedesátých letech byl sice ještě do jisté míry aktuální, ale brzy se ukázalo, že s ním Barkas díru do světa neudělá (zejména s ohledem na své tehdejší exportní ambice).

Soudruh vývoj zastavil

První série dostala pod kapotu dvoutaktní tříválec o objemu 900 cm3 (Wartburg), ale od roku 1962 byl objem motoru zvýšen na 992 cm3. Jeho výkon 31 kW (42 koní) byl přijatelný (dvoutakty byly obecně živější než čtyřtakty) a ve spojení se čtyřstupňovou převodovkou poskytoval i naloženému vozu přijatelnou dynamiku.

Z hlediska emisí a provozní spotřeby však nebyl nijak špatný. Výrobce udával průměrnou spotřebu 10,5 l/100 km a jezdil na směs benzinu a oleje 33:1 (od roku 1974 50:1). Konstruktéři proto zahájili vývoj čtyřtaktní verze modelu B1100. Ta dospěla do fáze prototypu (s motorem Moskvič 1,5 l), ale poté politické vedení NDR její další vývoj zastavilo. Zkrátka museli použít to, co už měli na skladě, a na další „výstřelky“ nebyly peníze.

Pravdou však je, že konstrukční oddělení Barkasu neusnulo na vavřínech a postupně dvoutaktní vůz alespoň v rámci svých možností zdokonalovalo. Tak se objevovaly nové a nové verze, přibývalo příslušenství, v roce 1971 se na zadní nápravě objevil omezovač brzdného tlaku, o rok později se zvýšil výkon motoru na 34 kW (46 koní) a zlepšilo se i skromné vnitřní vybavení kabiny. Asi nejvýznamnější průběžnou modernizací byl Barkas B1000 v roce 1977.

Rok 1973 byl ve znamení příchodu prvních Barkasů do Československa, kde sloužily především ve službách státních institucí. Zajímavostí je, že několik kusů bylo státními orgány uvolněno i do volného prodeje soukromým osobám, přičemž cena Barkasu odpovídala prodejní ceně tehdy velmi prestižního sovětského vozu VAZ 2102 kombi (66 000 Kčs). Během tří let se v České republice prodalo přibližně 400 vozů Barkas.

Čtyřtakt po funuse

Příběh vstupu čtyřdobého motoru do sériové výroby je v případě Barky velmi podobný příběhu Trabantu a Wartburgu. I oni přišli s novými motory, ale bylo už pozdě. Obyvatelé nově sjednoceného Německa již dlouho volali po modernějších vozech ze „Západu“. Modernizovaný Barkas B1000-1 s velkou plastovou kapotou a čtyřtaktním motorem (čtyřválec VW 1,3 l, 43 kW/58 koní) se poprvé objevil v září 1989, ale do výroby se dostal až v roce 1990 (dokonce bez velké plastové kapoty).

Jeho kariéra však byla velmi krátká a po poklesu zájmu o něj byla kariéra modelu Barkas B1000 definitivně ukončena 10. dubna 1991. Během 30 let vyrobila východoněmecká automobilka celkem 177 656 vozů Barkas (z toho necelé 2 000 čtyřtaktních verzí B1000-1).

Zdroj: redakce, Edukr