Avia A31 T 4×4 dokázala nemožné, ale moc krásy nepobrala. Vypadala jako po srážce s vétřieskou
Terénní Avie byly na silnicích vždy velmi vzácným jevem. Tento fakt není překvapivý, vždyť jich bylo vyrobeno jen několik desítek a vznikly křížením Avií se skladovými díly z Pragy V3S. Stavěly se ve společnosti VOP Přelouč, a i když je dnes jejich výroba již minulostí, rozhodně stojí za to si ji alespoň krátce připomenout. Avia A31 T 4×4 však nebyla v montážních halách sama, v Přelouči vznikla i poslední modernizace legendární P-V3S s kabinou a motory Avia.
Lehké nákladní automobily Avie byly po dlouhá léta dobrým a poměrně spolehlivým pomocníkem sloužícím snad ve všech odvětvích hospodářství. A přestože na počátku své kariéry patřily k poměrně moderním konstrukcím, kvůli minimálním investicím do jejich modernizace rychle ztrácely půdu pod nohama konkurence. V bývalém východním bloku, známém svou nekonkurenceschopností, tato skutečnost pochopitelně téměř nikomu nevadila, ale po rozpadu tehdejšího politického systému a náhlém nástupu tržního hospodářství se zaostávání Avií za „imperialistickou“ konkurencí vynořilo.
Letňanská automobilka proto hledala cesty k modernizaci svých výrobků a nové obory činnosti. Odtud pochází neúspěšný projekt terénního automobilu pro armádu A11 Trend nebo několik dalších prototypů, které kvůli nedostatku peněz na vývoj a zavedení sériové výroby nikdy neopustily brány firmy. To však nebyl případ vzácné Avie určené do terénu. Nebylo jich vyrobeno mnoho, ale svými schopnostmi se velmi blížily legendárním „vétřieskám“. Mnoho jejich komponentů pocházelo z modelu P-V3S.
Ze skladových zásob
Terénní Avie vznikly ve VOP Přelouč (Vojenský opravárenský podnik) jako reakce na specifické požadavky některých civilních firem (postavili však i prototyp Avie 4×4 pro armádu). Stavěly se zde verze A21T 4×4 a A31T 4×4, které se lišily rozvorem (A21 měla rozvor 2680 mm, zatímco A31 měla rozvor 3080 až 3640 mm). Často docházelo k mylným interpretacím, mnozí je považovali za P-V3S bez třetí poháněné nápravy. Avia 4×4 ve skutečnosti vycházela z letňanské konstrukce, ale používala několik podstatných komponentů z Pragy V3S, které byly skladem ve VOP Přelouč (zde se dlouhá léta prováděly generální opravy Pragy V3S). Vozy dostaly mimo jiné vzduchové odpružení a kompletní hnací nápravy z V3S.
Avia 4×4 používala vznětové motory D 421.76 (76 kW/103 koní) a D421.85 (85 kW/115 koní) a díky několika komponentům z V3S vykazovala více než dobré jízdní vlastnosti v terénu. Samozřejmě bylo zřejmé, že jde o kompromis z hlediska vzhledu, ale z hlediska výkonu nebylo co vytknout. Na jeho vývoji se podílely firmy Avia a VVÚ Vyškov a v letech 1991 až 2002 jich bylo v Přelouči nakonec vyrobeno 200 kusů. Později byl v dílnách vojenského opravárenského podniku nahrazen verzemi Avia A60/A80 4×4.
Ve VOP Přelouč se však montovaly i poslední verze legendárních P-V3S. A s Avií měly společného více než kdy předtím. Málo známým faktem je, že v průběhu výroby P-V3S M6 byla přerušena výroba klasických kapotovaných kabin V3S a bylo třeba rychle najít náhradní řešení. Jednalo se o sériově vyráběnou kabinu pro Avie, která se v Přelouči montovala již na Avie A31T 4×4. Další výhodou tohoto řešení byl nižší středový tunel (původní motory T912 byly nahrazeny nižšími, vodou chlazenými agregáty z Avie) a možnost montáže prodloužené kabiny Avie určené pro více cestujících (tato konfigurace byla nejčastěji využívána pro přepravu pracovních čet).
Vodou chlazené motory znamenaly také výrazně účinnější teplovodní vytápění kabiny. Poslední modernizované P-V3S M6T a M8 byly téměř výhradně převzaty civilním sektorem a do armády se dostaly jen ve výjimečných případech. Společnost VOP Přelouč byla později privatizována a dnes již neexistuje. Před svým zánikem se však zabývala další modernizací nesmrtelných P-V3S M8. Tentokrát měl dostat ještě výkonnější motor Cummins, ale tento plán nebyl nikdy realizován.
Zdroj: redakce, Avia Club, Avia Motors