Hliník a nerezové oceli v automobilech

Pro výrobu aut byla dlouhá léta klíčová ocel. Existovaly sice laminátové a duroplastové výjimky, ale těch bylo opravdu poskrovnu. Jenže zpřísňující se požadavky na emise CO₂ celou věc mění. Ocel je příliš těžká. Nahrazovat ji začínají hliník, uhlíková vlákna i kompozity.

Pamatujete si na DeLorean DMC-12 nebo Ford Deluxe Seda? Právě ty měly karoserie z nerezové oceli. Výrobci se snažili upozornit na odolnost i estetickou přitažlivost tohoto nového kovu. Dnes se však více než na přitažlivost hraje na hmotnost.

Nižší hmotnost je cesta k lepší spotřebě

Zákazníci na nízkou spotřebu slyší, a tak se automobilky snaží udělat vše pro to, aby ji snížily. Jednou z cest je i nižší hmotnost konstrukce. Škrtají se kilogramy, používají se motory s menším objemem a lehčí materiály.

Jednou z cest jsou nové typy oceli. Ocelářské firmy experimentují s přísadami, ty správné dokáží snížit váhu karoserie třeba o 70 kg. Tento přístup ovšem má své limity, a tak přichází na řadu hliník.

Starý dobrý hliník

Hliník se pro konstrukci aut využíval už před 1. světovou válkou, pak byl ale kvůli ceně nahrazen ocelí. Až v roce 1994 jsme se k hliníku vrátili, tedy Audi se k němu vrátilo s modelem A8. Hliník je bohužel drahý dodnes, a tak automobilky přichází s nejrůznějšími kompromisy. Třeba Škoda používá hliníkové hlavy kol, příčná ramena, nápravnice a prvky podvozku, kombinuje je s ocelovými součástmi. Využíván bývá i plast.

Opět záleží na typu slitiny hliníku, zatímco takový ENAW-7075 se používá pro vysoce namáhané strojní součástky a obranný průmysl, v tom automobilovém má využití například ENAW-5083, jiný se používá na letecké materiály. Různé slitiny hliníku, trubky a tyče z nich v ČR dodává například společnost Primapol, která vysvětluje systém značení. Hliníkové slitiny s označením začínajícím číslicí 5 obsahují hořčík. Sedmička značí zinek. Běžnými přísadami jsou dále třeba mangan, měď a křemík.