Jeden z největších evropských výrobců aut zavírá fabriky a omezuje výrobu. Nezvládl přechod na elektromobilitu

V továrnách jednoho z největších evropských výrobců aut je nezvyklé ticho. Montážní linky od Francie po Polsko stojí a tisíce zaměstnanců sedí doma na nucené dovolené.

Nejde o běžnou odstávku. Kolos jménem Stellantis, pod který spadají známé značky jako Peugeot, Fiat, Citroën, Opel nebo Jeep, veřejně šlape na brzdu.

Oficiálně se mluví o „slabé poptávce“, ale realita je mnohem drsnější. Toto ticho je příznakem strategického selhání.

Přitom právě tahle firma měla udávat směr, místo toho ale totálně selhala v přechodu na bateriový pohon. A co znamená, když takový gigant dobrovolně vypne stroje? V podstatě tím říká na plná ústa tu nejhorší věc: vyrábíme něco, co trh odmítá.

Propad, který nelze přehlédnout

Čísla mluví jasně. Zatímco konkurence jako Renault a Volkswagen rostla, prodeje Stellantisu se v první polovině roku 2025 propadly o více než 8 %. Jeho podíl na evropském trhu klesl z 18 % na pouhých 16,3 %. Některé značky zažily volný pád – prodeje Fiatu se zřítily o 43 %, Citroënu o 41 %.

Nejhorší na tom je, že se problémy netýkají jen starých modelů. Výroba se zastavila i u klíčových novinek, které měly firmu spasit. Když musíte pozastavit linky na výrobu zbrusu nových elektromobilů jako Jeep Avenger, Fiat 600 nebo Alfa Romeo Junior, je to signál katastrofy. Vaše elektrická strategie, do které jste investovali miliardy, selhává v přímém přenosu.

Elektrický sen, který se rozplynul

Není to přitom tak dávno, co Stellantis ohlašoval velkou elektrickou budoucnost. V roce 2022 přišel s plánem „Dare Forward 2030“, do kterého mělo natéct přes 30 miliard eur. Ambice byly jasné: stát se šampionem elektromobility a do konce dekády v Evropě prodávat už jen bateriová auta.

Dnes je z této vize jen prach a popel. Podíl Stellantisu na evropském trhu s elektromobily se za jediný rok smrskl ze 14,8 % na pouhých 10,6 %. Mezitím mu hlavní rivalové Volkswagen a Tesla utekli o parník.

Jádrem potíží je strategie kompromisu. Stellantis se rozhodl pro platformy „Multi-Energy“, které mohou nést spalovací, hybridní i elektrický pohon. Na papíře to zní flexibilně, ve skutečnosti je to past.

Výsledkem jsou auta, která v ničem nevynikají – nejsou ani skvělými „spalováky“, ani špičkovými elektromobily. Zákazníci si dnes nekupují jen „elektrický Peugeot“, ale porovnávají ho s Teslou nebo čínským BYD. A v tomto srovnání produkty Stellantisu, postavené na kompromisu, jednoduše prohrávají.

Dokonalá bouře problémů

K selhání v elektromobilitě se navíc přidávají další rány, které dohromady tvoří dokonalou bouři. Z jedné strany na firmu tlačí dravá čínská invaze značek jako BYD a MG, které zaplavují Evropu levnějšími a technologicky vyspělými vozy.

Zevnitř pak koncern dusí jeho vlastní přebujelé portfolio – spravovat 14 značek je nesmírně drahé a firmy jako Peugeot, Opel a Fiat si často „lezou do zelí“ s velmi podobnými auty.

Korunu všemu nasazuje ztracená důvěra zákazníků, které odradily masivní svolávací akce kvůli vadným motorům PureTech a airbagům Takata. Kdo jednou ztratí důvěru, těžko se vrací.

Konkurence je o krok napřed

Zatímco Stellantis tápe, jeho rivalové konají. Volkswagen vsadil vše na jednu kartu, investuje desítky miliard do vývoje čistě elektrických platforem a staví vlastní továrny na baterie.

Renault na to šel chytřeji – svou elektrickou divizi oddělil do samostatné, flexibilní firmy Ampere, aby fungovala jako agilní technologický startup. A Stellantis? Ten zůstal stát někde uprostřed s nerozhodnou strategií, která zjevně nefunguje.

Tiché továrny jsou tak varovným signálem hluboké krize. Nový šéf Antonio Filosa zdědil kolos na hliněných nohou. Nyní stojí před zásadní otázkou. Podaří se mu firmu nasměrovat k elektrické budoucnosti, nebo sledujeme začátek pomalého pádu jednoho z evropských průmyslových titánů, který uvízl v minulosti?

Zdroje: brusselsignals, globalmorningstar