Zákulisí záchranářských vozů: Častá dezinfekce a doplňování materiálu jsou samozřejmostí

Sirény se rozlétnou přes město, auta uhýbají a modrá světla krátce promění pražskou ulici v pulsující divadlo. V tu chvíli už hraje každá vteřina proti těm, kteří na pomoc teprve čekají.

Jak ale vypadá příprava na ostrou akci, než se spustí maják? Nahlédli jsme pod kapotu sanitních, hasičských i policejních speciálů, zjistili, kdo za nimi stojí a co všechno musí technici a řidiči zvládnout, aby mohli vyrazit.

Sanitky: pojízdné ordinace i test odolnosti řidičů

Pražská záchranná služba letos nasadila první desítku úplně nových Volkswagenů Crafter. Mají osmistupňový automat, pohon všech kol a také elektrohydraulická nosítka, která šetří záda posádek a zrychlují nakládání pacienta. Celkem 25 vozů za necelých 120 milionů korun postupně vystřídá starší techniku.

Jejich spolehlivost ale nespočívá jen v garáži. Řidič sanitky musí projít akreditovaným kurzem – 600 hodin teorie a praxe, z toho 280 hodin přímo v provozu, a to i na noční směně. Teprve po roční dřině dostane osvědčení, s nímž může usednout za volant vozu s majáky.

Každé ráno pak čeká rutina: kontrola brzd, světel, materiálu, čistoty, radiostanice i defibrilátoru. Vypadá to jako pár minut, ale kdo ji odbude, riskuje nejen pokutu, ale i cizí život. A přidejte k tomu pražský provoz, kde sanitka najezdí až šest tisíc kilometrů měsíčně – motor i posádka si zkrátka nemůžou dovolit zaváhat.

Hasiči: Tatra Force a každoroční zkouška

Červené cisterny nejsou jen velké nádrže na vodu. Nová generace Tatry Force převzatá loni Hasičským záchranným sborem zvládne hašení vodou i pěnou, má podvozek do terénu a kabinu s vylepšeným výhledem. Prvních devět kusů putovalo k profesionálům, dalších sedmdesát dva k dobrovolným jednotkám.

Technika by ale k ničemu nebyla bez lidí. Každý hasič sedí jednou do roka „ve škole“ a píše písemku z odborné způsobilosti. Povinné prověrky doplní praktická jízda, kde strojník prokáže, že zvládne nejen rozjezd těžké cisterny, ale i třeba správné dávkování pěnidla. Řečeno bez okolků: žádné razítko, žádný výjezd.

A co po výjezdu? Jen doplnit vodu? Kdepak. Po každém ostrém výjezdu mechanik přebírá cisternu jako pilot letadlo: kontroluje tlak v pneumatikách (mezi námi, tříapůltunová kola na vysokých gumách umí na nerovnostech zahopsat jako koza). V mrazu se přidává proplach čerpadla nemrznoucí směsí.

Policie: polygon a smyky

Na Jihlavsku roste polygon Komárovice. Bývalé letiště se mění na tréninkový areál pro krizové manévry, smyky a zásahy v různém terénu. Projekt patří mezi několik nových středisek, která policie otevřela, aby zlepšila řízení služebních aut v ostrém tempu.

Aby ale bylo jasno – polygon nejsou exhibice. Podle policejních instruktorů jde spíš o „laboratoř“: když si řidič vyzkouší extrémní situace na uzavřené ploše, dokáže pak na dálnici odhadnout, kde je tenká hranice mezi zvládnutým manévrem a nehodou.

Nikdo by třeba také nečekal, kolik byrokracie spolyká modrá blikačka. Každý rok se jí totiž měří svítivost a pulzní frekvence, aby odpovídala vyhlášce. Radar zase musí projít kalibrací, jinak by pokuta neobstála u soudu. V šanonu, který se vozí ve voze, tak leží desítky stran protokolů – kdyby náhodou zaklepal kontrolor.

Když se světla rozblikají

V pražských garážích, na hasičských stanicích i policejních školách tak každé ráno probíhá drobná synchro-choreografie: mechanik dolévá olej, řidič ladí navigaci, velitel podepisuje checklist. A pokud všechno klape, siréna může spustit svůj známý refrén.

Příště, až vám v zrcátku zabliká modrá, možná si vzpomenete, kolik hodin výcviku, testů a šroubků je za tím jedním krátkým zábleskem. Stačí pak jediné – uhnout a dát práci techniků i řidičů volnou cestu.

Zdroje: zzshmp.cz, zdopravy.cz, hzscr.gov.cz, idnes.cz, policie.gov.cz, novinky.cz