Zajímavosti o černých skříňkách: Ve skutečnosti jsou oranžové, aby byly po nehodě snáz k nalezení

Když se řekne černá skříňka, většina lidí si představí záhadný černý kvádr plný důležitých dat, který přežije i apokalypsu. Ve skutečnosti ale nemá s černou barvou nic společného. Skříňka je sytě oranžová, aby ji bylo možné co nejsnadněji najít v troskách. 

Kde se ukrývá oranžová bedýnka

Najdete ji v zadní části letadla, co nejdál od kabiny pilotů. Není to proto, že by piloti nechtěli být odhaleni, ale jednoduše proto, že při nehodách bývá zadní část letadla nejzachovalejší. Skříňka je chráněna jako oko v hlavě. Odolá ohni, tlaku vody, nárazu i hlouposti. Musí totiž přežít i to, co letadlo ne. Aby ji pátrači našli, vydává po nehodě až 30 dní akustický signál. Takový pípací SOS, které doufá, že ho někdo uslyší.

Většina komerčních letadel má dnes dvě černé skříňky. Jedna zaznamenává technické údaje o letu, třeba výšku, rychlost, kurz nebo pozici kávovaru. Dobře, ten kávovar možná ne, ale všechno ostatní ano. Druhá je takzvaný Cockpit Voice Recorder a zaznamenává zvuky v kabině. Komunikaci mezi piloty, rádiové zprávy a občas i to, jak si někdo zapomene vypnout mikrofon a utrousí něco velmi lidského.

Nejen v letadlech

Ačkoliv se s černými skříňkami nejčastěji spojují letadla, najdeme je i jinde. Moderní vlaky je mají, stejně jako některé lodě nebo závodní automobily. V autě vám taková bedýnka sice nenahradí rádio, ale při nehodě může pomoci zjistit, co se vlastně stalo. V USA se černé skříňky běžně montují do osobních vozidel, hlavně kvůli pojišťovnám a soudům. Proto se doporučuje: mluvte hezky nejen na GPS, ale i do palubní desky. Nikdy nevíte, co si to pamatuje.

Co všechno se zaznamenává

Skříňky ve velkých dopravních letadlech běžně zaznamenávají stovky různých parametrů. Například v letadle Airbus A380 je to přes 700 údajů za sekundu. Nejen výška a směr, ale i práce motorů, poloha řídicích ploch nebo tlak v kabině. A když je kabina tichá, mikrofon zachytí třeba i zvuk přehazování přepínačů nebo nervózní poklepávání na palubní desku.

Záznamy z černých skříněk se po nehodě přehrávají ve speciálních laboratořích, často za přítomnosti vyšetřovatelů, techniků a někdy i psychologů. Ne kvůli stresu ze samotné analýzy, ale kvůli tomu, že někdy slyšíte poslední minuty posádky a to není jen tak. Díky těmto záznamům se ale daří zjistit příčinu nehody a hlavně předejít podobným chybám v budoucnu.

Kdo za to může

Původcem nápadu na černou skříňku byl australský vědec David Warren v 50. letech 20. století. Po tragické havárii britského letadla Comet přišel s návrhem zařízení, které by ukládalo data z letu i zvuky z kokpitu. Tehdy ho většina úřadů považovala za blázna. Dnes by bez něj aerolinky ani nevzletěly. A i když se David dožil jen části uznání, jeho oranžový nápad se stal standardem.

Skříňka, která mluví po smrti

Černá skříňka je jako letadlový Sherlock Holmes. Nenápadná, tichá, ale když dojde na nejhorší, má v sobě všechno, co potřebujete vědět. Někdy vás rozesměje lidskostí posádky, jindy rozpláče faktem, že poslední slova byla Prosím, ne teď. Ale díky ní létáme bezpečněji. A to je možná ten největší paradox: i když doufáme, že nikdy nebude potřeba, bez ní bychom se báli vzlétnout.

Zdroj: Wikipedia, Live Science, ČT24