Výjezd hasičů minutu po minutě: Od hlášení až po odjezd nesmí uplynout víc než 5 minut!

Klidné odpoledne na hasičské stanici. Někdo si dopisuje hlášení, jiný si chystá oběd a další opravuje výstroj. Ticho přeruší siréna. V tu chvíli se spustí dokonale nacvičený mechanismus, který by záviděl i dobře sehraný orchestr. Hasiči nemají čas přemýšlet, odkud se kouří. Mají přesně daný postup. A hlavně pět minut. Ne na to, aby si udělali kafe a pokecali, ale aby naskákali do vozu a vyrazili k zásahu. Sledujte s námi výjezd v reálném čase.

00:00 – Poplach

Řídicí systém GINA nebo podobný systém vyšle hlášení. Dispečer určí jednotku, typ zásahu a lokalitu. Na stanici se rozezní siréna nebo gong, rozblikají se světla a obrazovka ukáže přesné instrukce. Kde, co a kolik. V tu chvíli všichni pustí, co právě dělali. Těstoviny zůstanou nedovařené, sudoku nedořešené. Adrenalin přebije všechno. I hlad.

00:10 – Skok do kalhot

Nejde o metaforu. Kalhoty jsou připnuté k botám a visí na držáku. Hasič doslova skočí dovnitř, zapne, přehodí kabát a přilbu. Celý proces oblékání trvá méně než minutu. Vše má své přesné místo, žádné hledání ponožek pod postelí. Výzbroj je udržovaná v pohotovostním stavu a každý ví, kde má co. Pokud by někdo něco zapomněl, dočká se od kolegů nejen připomínky, ale i zaslouženého kafe bez cukru.

00:45 – Kontrola a start

Velitel jednotky zkontroluje, že jsou všichni připraveni, vozidlo je v pořádku a má naloženou potřebnou techniku. Pokud je třeba dýchací přístroj, každý ví, kde ho má. Mezitím řidič startuje a kontroluje trasu na navigaci. U dálničního požáru je jiná cesta než při požáru chatky za městem. Nikdo nikomu nevysvětluje, co má dělat, každý zná svou roli.

01:30 – Odjezd

Auto se rozjíždí. Výjezd ze stanice bývá řízen automatickou signalizací. Brána se otevře, majáky blikají, siréna houká. Od chvíle, kdy zazněl poplach, neuplynuly ani dvě minuty. Cílem je vyjet nejpozději do pěti minut, ale běžná doba je mezi jednou a dvěma. Překonání tohoto času se považuje za selhání a každý hasič to bere velmi osobně. Nejde o body, jde o životy.

A co když žádný poplach není?

Hasiči nečekají celý den na gauči s ovladačem v ruce. Denní režim zahrnuje pravidelný výcvik, fyzickou přípravu, údržbu techniky, teoretická školení a simulace. Ano, i hasič si občas udělá kávu a sedne ke stolu, ale hned vedle má připravenou výstroj. Některé směny věnují nácviku krizových scénářů, jiné opravám a kontrole vybavení. Na stanici to voní víc po oleji než po parfému.

Limity nejsou jen ve filmech

Zákon a interní předpisy určují, že profesionální jednotka musí být schopna vyjet do 2 minut od vyhlášení poplachu ve dne i v noci. Hasiči tento limit berou vážněji než ranní budík. Při nočním poplachu zvládnou skočit z postele do bot a pak do auta dřív, než běžný smrtelník najde brýle na nočním stolku. Pravidelně se to trénuje, měří a vyhodnocuje. Není to soutěž, ale standard. A i když se zpozdí o pár sekund, bývá z toho slušné morální grilování.

Být hasičem neznamená jen hasit. Znamená to být připraven vyrazit kdykoli. Den, noc, déšť, horko. Hasičský výjezd není improvizace. Je to dobře promazaný stroj, kde každý šroubek ví, co má dělat. A všechno začíná jedním tónem. Pak už jde o vteřiny. A ty rozhodují.

Zdroj: Zákony pro lidi, Ministerstvo vnitra