Zapomeňte na mapy. Lidé se brzy budou orientovat jen podle vůní

Když jdete kolem pekárny, okamžitě poznáte, kde jste. Stejně tak vás kousek máty na zahradě dokáže přenést do letních prázdnin. Čich je smysl, který si málokdy uvědomujeme, ale ve skutečnosti je to mocný nástroj. A právě on se může stát novou oporou pro lidi, kteří se po městě pohybují bez zraku.

Nos jako kompas

Nevidomí se většinou spoléhají na sluch, hmat a paměť. Všichni známe bílou hůl nebo akustické signály na semaforech. Ale co kdyby k nim přibyl ještě nos? V několika experimentech vědci zjistili, že lidé si opravdu dokážou najít cestu jen podle vůně. V jedné slavné studii v Berkeley nechali účastníky projít bludištěm a pak se vrátit na start jen díky tomu, že v prostoru byla rozptýlena specifická vůně. A ono to fungovalo – lidé byli přesnější než při hledání „naslepo“.

První pokusy v praxi

S myšlenkou se začalo koketovat i u nás. Na ČVUT vznikla diplomová práce, která zkoumala, jak by se dal čich využít v orientaci nevidomých. V úvahách se objevila levandule nebo máta – jednoduché vůně, které jsou příjemné a dobře rozpoznatelné. Představa je jednoduchá: člověk, který přijde na zastávku, ucítí jasný pach a ví, že je na správném místě. Podobně by se daly vyznačit přechody, aby bylo jasné, kudy bezpečně projít.

Město, které voní

Když se nad tím zamyslíme, naše města už teď mají své pachové mapy. Jedna ulice voní po kávě, jiná po benzínu, někde je cítit vlhký kámen. Tyto vůně si podvědomě pamatujeme a používáme je jako orientační body, aniž bychom si to přiznávali. Jen málokdo by si ale troufl na myšlenku, že by město mohlo být vědomě „navoněno“ jako pomoc pro nevidomé. Přitom by to byla levná a chytrá doplňková technologie.

Výhody a otázky

Čichové značky mají jednu velkou přednost – nepotřebují žádnou aplikaci ani drahé zařízení. Prostě se nadechnete a víte. Zároveň si vůně snadno zapamatujeme, protože působí přímo na emoce a paměť. Jenže každá mince má dvě strany. Vůně se může vytratit, rozfoukat větrem, a ne každý snáší stejné aroma. Proto je třeba zkoušet, co funguje nejlépe, a jak to udržet dlouhodobě.

Co by mohlo přijít dál

Myšlenka je zatím v začátcích. Ale představa, že se nevidomý člověk v budoucnu nechá vést nejen zvukem a hmatem, ale i vůní, je docela lákavá. Možná jednou budou zastávky vonět po mátě a přechody po levanduli, a nikomu to nebude připadat zvláštní. Stejně jako si dnes nedokážeme představit město bez semaforů se zvukovým signálem.

Zdroj: today.umd.edu, dcgi.fel.cvut.cz