Za socialistický kostitřas se naši rodiče styděli. Kdo tento automobil nesešrotoval, má teď na nový mercedes

Kdysi se za něj sousedi styděli, dnes se za něj sběratelé perou. Trabant, vůz, který býval symbolem nedostatku a skřípající reality socialismu, se proměnil v ceněný veterán. Kdo ho tehdy nenechal sešrotovat, může si za něj dnes klidně pořídit nové auto a ještě mu zbyde na víkendový výlet.

Když se v osmdesátých letech otevřela vrata garáže a vyjel z ní Trabant 601, nebyl to důvod k pýše. Lidé se za něj spíš omlouvali. Plastová karoserie, dvoudobý motor, kouřový opar a zvuk jako sekačka. Přesto to byl pro mnohé první krok ke svobodě, alespoň takové, jakou šlo tehdy mít. V dnešní době, kdy se retro stalo módou a vše, co má příběh, má i cenu, se z tohoto kostitřasu stal sběratelský klenot. Trabant je dnes symbolem minulosti, která sice nebyla pohodlná, ale měla své kouzlo a své hrdiny každodennosti, kteří s ním dokázali cestovat, opravovat a žít s nadhledem. V jeho jednoduchosti se ukrývá jistá poetika, která lidem připomíná dobu, kdy všechno mělo svůj rytmus a kdy trpělivost byla samozřejmostí.

Z hanby k hrdosti

Trabant 601, který se začal vyrábět v roce 1964 a z výrobních linek sjížděl až do roku 1990, si lidé často brali na mušku. Býval symbolem východního bloku, a tak se na něj dlouho dívalo spíš s úsměvem, než s obdivem. Dvoudobý motor o výkonu 26 koní spotřeboval tolik oleje, že v ulicích zůstával za každým autem oblak dýmu. Karoserie z duroplastu se kroutila, dveře se špatně dovíraly a v zimě se startovalo s modlitbou. Ale byl to symbol doby. Ať už jste jeli k moři do Bulharska, nebo na chatu k Sázavě, Trabant vás tam nějakým zázrakem vždycky dovezl.

V Německé demokratické republice byl pýchou automobilky Sachsenring Automobilwerke Zwickau. Západní automobilky se mu smály, ale pro obyčejné lidi byl dostupným snem. Na dodání se čekalo i několik let. Kdo měl Trabanta, měl jistotu pohybu, a to nebylo v socialistické realitě málo.

Auto, které přežilo dobu

Po roce 1989 se jich lidé zbavovali rychleji, než přicházely dovozy z Německa. Trabanty končily ve šrotu, na polích nebo v garážích, kde rezly pod plachtou. Jen málokdo tušil, že za pár desetiletí se o ně budou zajímat sběratelé po celé Evropě.

Dnes se pečlivě udržovaný Trabant v původním stavu prodává za desítky tisíc korun. Zrenovované kusy s původními díly a dokumentací mají hodnotu i několika tisíc eur. A kdo si ho uchoval s původní výbavou, může se těšit z rostoucí hodnoty. Z auta, za které se naši rodiče styděli, se stal kousek historie. Kdo ho uchoval, má dnes poklad.

Kouzlo jednoduchosti

Trabant je dnes obdivovaný právě pro to, co tehdy vadilo. Je jednoduchý, lehký a snadno opravitelný. Dvoudobý motor má své kouzlo, karoserie z duroplastu nerezne a všechno se dá opravit doma v garáži. Žádná elektronika, žádné senzory, jen čistá mechanika.

Mladší generace objevuje Trabanty znovu jako kultovní symbol i praktickou připomínku doby, kdy se věci dělaly jinak. Na srazech veteránů dnes stojí vedle sebe lesklé mercedesy a skromné Trabanty a přesto právě ty malé plastové zázraky sklízí nejvíc pozornosti. Je v nich totiž něco opravdového, kus minulosti, který dokáže probudit vzpomínky a vyvolat úsměv i respekt zároveň. Staré auto z panelákové garáže se tak stává mostem mezi generacemi, které spojuje touha po svobodě a po časech, kdy bylo všechno trochu jednodušší.

Když se z ostudy stane poklad

Kdyby se naši rodiče v roce 1985 podívali do budoucnosti a viděli, že se Trabant prodává jako veterán za částku, za kterou by si tehdy koupili dům, asi by se jen zasmáli. Ale tak to bývá. To, co bylo běžné, se stává vzácným.

Trabant dnes není jen auto. Je to příběh generace, která si z mála dokázala udělat radost. Ať už se na něj díváme s úsměvem nebo s nostalgií, připomíná nám, že i v době nedostatku vznikaly věci, které přežily všechno. Kdo ho tehdy nenechal sešrotovat, ten má dnes v garáži poklad, za který by se nemusel stydět ani v nejnovějším mercedesu. A možná právě v tom spočívá jeho skutečná hodnota, že v sobě nese kousek minulosti, který neztratil důstojnost ani po všech těch letech, a zůstává živou připomínkou doby, kdy obyčejné věci měly duši.

Zdroje: Aktuálně.cz, Garáž.cz