Tajný supersport GN34 od Fordu měl konkurovat Ferrari. Nakonec ho nahradilo rodinné SUV

V 80. letech vyvinul Ford tajný supersport s motorem uprostřed, který měl nejen konkurovat Ferrari a Porsche, ale dokonce je úplně porazit, píše web Motortrend.

V 80. letech se Ford snažil vyrobit suverénně vypadající supersportovní vůz, který by měl lepší přilnavost a ovladatelnost než cokoli jiného na silnici, včetně Ferrari Testarossa a Lamborghini Countach, a zároveň nejlepší kvalitu jízdy ve své třídě a praktičnost, s níž se dá snadno žít.

Od roku 1983 vymýšlel tým inženýrů Ford Special Vehicle Operations vůz, který nazvali GN34. Měl využívat ty nejlepší zdroje, které měl Ford na mezinárodní úrovni k dispozici. Italský styling, britskou konstrukci podvozku, americkou techniku, japonský šestiválec se čtyřmi vačkovými hřídeli, nejmodernější evropskou montáž a měl se pyšnit typickou odolností Fordu.

Projekt byl spuštěn poté, co analytici společnosti Ford na začátku 80. let předpověděli, že prodej takzvaného segmentu G, takzvaných vyhrazených sportovních vozů, stoupne do roku 1990 jen v USA z 88 000 na 120 000 ročně.

Společnost SVO předpokládala, že investice ve výši 170 milionů dolarů by se mohla čtyřikrát vrátit. Hlavní představitelé ho vyslyšeli a na začátku roku 84 měl projekt počáteční rozpočet, kódové označení GN34 a cíl, že prototypy budou v provozu v roce 86 a koncem roku 88 se budou vyrábět jako model roku 89.

Inženýři SVO trvali na tom, že vůz by měl mít motor uprostřed. Modely Porsche 944 a Chevrolet Corvette měly motor vpředu, ale konkurenti s prémiovějším vzhledem a elegantnějším profilem, které SVO chtělo, měli motory uprostřed.

Návrh karoserie odstartoval počátkem roku 1984, kdy Ron a jeho tři kolegové odletěli do italského Turína za Giorgettem Giugiarem do ateliéru Italdesign. Tato uznávaná designérská a inženýrská firma již konstruovala koncept nazvaný Maya, který odpovídal přáním Fordu. Smlouvy byly rychle podepsány, SVO poslalo pohonnou jednotku Taurus V-6 o objemu 3,0 litru, a když se Maya v listopadu 84 objevila na turínském autosalonu, byl to vůz s motorem Ford.

V pokračování projektu se podílela na motoru i Yamaha. U motoru, který měl být sériovým, musela Yamaha kvůli dodatečné hmotnosti způsobené konstrukčními změnami zvětšit objem vysokootáčkového šestiválce z 3,0 litru na 3,6 litru a zvýšit jeho výkon z 227 koní na 280 koní. Motor by byl spojen s pětistupňovou převodovkou s blízkým převodem. Při obnově modelu GN34 v polovině cyklu plánovalo SVO přidat nový modulární osmiválec DOHC Ford o objemu 4,6 litru a pohon všech kol. Konstruktéři nechtěli uvést na trh osmiválec Ford, protože pro zákazníky zvyklé na motory Porsche a Ferrari byl „příliš americký“.

Proč tedy nebyl GN34 spuštěn, když měl takový potenciál? Ironií osudu ho zabil zcela jiný vůz, který navrhl Bob Lutz, jeden z největších automobilových nadšenců ve vedení Fordu. Poté, co na počátku 80. let vedl Ford of Europe, vedl Lutz divizi nákladních automobilů Ford v Detroitu. A 16. července 1986 na schůzce k revizi programu Lutz navrhl nový sportovně-užitkový vůz. Představenstvo si muselo vybrat. Investovalo by do mainstreamově zaměřeného typu vozu 4×4, který by mohl oslovit statisíce kupujících? Současně se kvůli špatnému vývoji měnových kurzů náhle zvýšily náklady na díly z Evropy o 17 % a předpokládané náklady na GN34 byly o 40 % vyšší, než se plánovalo.

Na SUV se nakonec kývlo, nakonec se z něj stal Ford Explorer, který se začal prodávat v roce 1990, a 27. srpna 1986 byl program GN34 zrušen. Veškeré práce byly okamžitě zastaveny a spisy uzamčeny.

Zdroj: motortrend.com