Za tohle tátovo auto jsem se jako dítě styděl. Teď mi sběratelé trhají ruce a nabízejí 1 000 000 Kč

Možná si taky pamatujete to tiché ponížení, když táta zastavil před školou, z výfuku se vyvalil obláček štiplavého dýmu a vy jste se snažili co nejrychleji zmizet, než si vás někdo spojí s tím hlučným strojem. Přesně to je příběh mého kamaráda.

Pro něj to nebylo jen tak ledajaké auto. Bylo to tátovo oranžové „Porsche Východu“, jeho velká pýcha – Škoda 110 R. Pro kamaráda to však byla prostě jen stará škodovka, za kterou se neskutečně styděl.

Interiér páchl směsicí starého vinylu a benzinu. Hrubé čalounění škrábalo a motor při každém rozjezdu protestoval řevem, který se nesl celou ulicí. Nebylo to auto, byl to veřejný symbol statusu jeho rodiny. A ve srovnání s nablýskanými západními vozy, které se občas zjevily jako přízrak z jiného světa, mu připadalo „Erko“ jeho táty trapně obyčejné.

Styděl se za neustálé poruchy, které jeho tátu nutily trávit víkendy s rukama od šmíru, a za to, že prostě neměli na nic lepšího. To auto na jejich příjezdové cestě bylo každodenní připomínkou technologické propasti za železnou oponou.

Z Popelky princem

A teď střih do současnosti. Dětský stud je dávno pryč, nahradil ho naprostý úžas. Z auta, které bylo zdrojem mého ponížení, se stal vyhledávaný investiční klenot. A ten kamarád není sám, kdo to zažívá.

Vozy z bývalého východního bloku dnes tvoří neuvěřitelných 60 až 70 % prodejů specializovaných firem na veterány. Na scénu totiž naplno vtrhl fenomén „youngtimerů“ – aut, která v nás, dnešních čtyřicátnících a padesátnících, probouzejí nostalgii. A my, na vrcholu kariéry a s nějakou tou korunou navíc, si teď můžeme koupit zpět své dětství.

Ne však jeho reálnou, často frustrující podobu, ale jeho idealizovanou a romantizovanou verzi. Dnes už to není jen obyčejná Škoda 120, jejíž cena z pár tisícovek vylétla klidně na 150 000 Kč. Nebo Wartburg 353, kdysi posmívaný „smraďoch“, za který dnes nadšenec zaplatí i přes čtvrt milionu. Trh se úplně zbláznil.

Milionové legendy a efekt sněhové koule

Hlavní roli v tomto šílenství hrají mýtické legendy, které naši realitu jen zřídka protly. Na vrcholu stála papalášská Tatra 603, ručně stavěná limuzína s osmiválcem vzadu, která byla pro běžného smrtelníka absolutně nedostupná.

Dnes se její ceny pohybují mezi 1,5 až 2,5 miliony korun a občas překonají i čtyřmilionovou hranici. Tyto astronomické částky za Tatry a další exkluzivní vozy vytvořily „halo efekt“ – jejich záře dopadá i na obyčejnější modely a zvedá jejich hodnotu do nečekaných výšin.

A přesně tam se ocitlo i Erko kamarádova táty. Škoda 110 R, se svou elegantní karoserií a bezrámovými okny, byla snem každého kluka. I když nebyla tak exkluzivní jako Tatra, s cenou 78 000 Kčs byla pro většinu lidí čirým luxusem a velká část produkce navíc mířila na export. Ještě před deseti lety se dala sehnat za 200 tisíc. Dnes? Ceny běžně přesahují půl milionu.

Nedávno u něj zazvonil seriózně vypadající pán. Prý slyšel, že v jeho garáži stojí původní, nerenovované Erko po jednom majiteli. Po tátovi. S originálním lakem, servisní knížkou a sotva sto tisíci najetými kilometry. Prošel si ho, doslova ho pohladil a pak bez mrknutí oka řekl: „Dám vám za něj milion.“ Kamarád vyprávěl, že zůstal stát jako opařený. Milion korun za auto, kvůli kterému chodil ze školy zadním vchodem?

Proč za ně platíme jmění?

Kromě nostalgie existuje pár jasných důvodů. Tím hlavním je stav a originalita. Nejvyšší hodnotu mají právě ty vozy, které nikdo „nevylepšoval“, takzvané „uloženky“. Druhým faktorem je vzácnost daná zánikem.

Miliony škodovek a lad byly vyrobeny, ale právě proto, že byly levné a braly se jako spotřební zboží, drtivá většina jich skončila ve šrotu. Těch pár, co přežilo v perfektním stavu, je dnes extrémně vzácných.

Zároveň je to i tichá vzpoura proti moderním autům. Dnešní vozy jsou si podobné jako vejce vejci – bezpečné, úsporné, ale sterilní počítače na kolech, které vás izolují od skutečného řízení.

Staré auto je pravý opak. Nabízí syrový, mechanický a autentický zážitek. Každé má svůj zvuk, vůni a charakter. A právě to na nich sběratelé a nadšenci milují.

To auto kamarád samozřejmě neprodal. Už to pro něj není jen hromada plechu. Je to stroj času, který ho vrací do dětství. Je to památka na tátu a na víkendy strávené v garáži s rukama od oleje. Kruh se uzavřel. Z auta, které bylo kdysi zdrojem studu, se stal nejcennější poklad v jeho garáži. Nejen finančně, ale hlavně srdcem.

Zdroje: garaz.cz, autozive.cz