Škola řízení online: Má mnoho výhod, praktickou výuku ale zcela nahradit neumí

Ještě před pár lety to v autoškolách vypadalo podobně: lavice, papírové testy, promítačka, a pak hurá do auta. Dnes stačí mobil, sluchátka a klidně pyžamo – e-learning v autoškolách je na vzestupu. Ale i když se můžete naučit, co znamená značka „zákaz vjezdu vozidel s výškou nad 3,5 m“, jednu věc zatím internet nezvládne: naučit vás jezdit doopravdy.

Online výuka má jedno velké plus. Můžete se učit kdykoli a odkudkoli. Zatímco dřív jste museli docházet na teoretické hodiny, dnes si spustíte lekci na telefonu, pauznete, když zazvoní kurýr, a pokračujete třeba večer.

Moderní e-learningové kurzy nejsou jen nudné slajdy. Obsahují videa, interaktivní testy, modelové dopravní situace i animace nehod. A výhodou je, ze si opakujete co chcete, kdy chcete. Pro lidi, kteří mají nepravidelný režim nebo se hůř soustředí ve třídě, je to dar z nebes.

Ale kde jsou ty nervy?

Na jednu stranu je pohodlí online skvělé. Na druhou stranu, nic nenahradí tu nervózní energii z reálné třídy, kde se někdo ptá na věci, které vás samotné nenapadly. A bez lektora, který vysvětlí křižovatku třemi různými způsoby, může být pro některé začátečníky těžké udržet krok.

Simulátor: počítačový trenažér budoucnosti?

Další technologická novinka, která si nachází cestu do výuky řízení, jsou simulátory. Představte si něco mezi počítačovou hrou a autoškolou. Sednete si za volant (často reálný), na obrazovce se promítá silnice a vy brzdíte, zatáčíte, vyhýbáte se chodcům nebo projíždíte mlhou. Vše v bezpečí a bez možnosti někomu nabourat nárazník.

Simulátory mají skvělý tréninkový potenciál. Naučí vás reagovat na krizové situace, které byste na běžné jízdě zažít nechtěli. Noční jízda, aquaplaning, zvíře na silnici… to všechno se dá v simulátoru nacvičit. A opakovaně.

Má to ale háček

Ale i tady platí jedno velké ALE. Simulátor může výborně doplňovat výuku, ale nenahradí reálné podmínky. V autě totiž nejde jen o reflexy. Je to o pocitu z prostoru, o praxi s řízením skutečného stroje, o reakci na nečekané chování ostatních řidičů a tyhle věci zatím žádný software neumí napodobit stoprocentně.

Navíc, ne každý simulátor je kvalitní. Některé levnější verze připomínají spíš retro arkádovku než výcvikový nástroj. Nízkorozpočtová grafika, opožděné reakce, a než se nadějete, je vám špatně. Tzv. simulator sickness není výmysl.

Co říkají výzkumy?

Studie ukazují, že simulátory mohou krátkodobě zlepšit schopnosti řidičů, především v rozpoznávání rizik a reakcích. Ale dlouhodobý dopad na chování na silnici zatím není úplně jasný. Jinými slovy: simulátor vás může naučit správně reagovat na srnku na cestě, ale jestli to zvládnete i v reálném autě v 90 km/h, záleží hlavně na vaší praxi.

Nejlepší je zlatý střed

Takže jak na to? Nejefektivnější způsob výuky se dnes jeví jako kombinace:

• teorie online, kdy si v klidu projdete zákony, značky a krizové situace,
• simulátor, který vás připraví na modelové nebezpečné situace,
• a hlavně reálná jízda, protože volant v ruce je prostě jiný level.

Některé země už zavádějí hybridní modely jako standard, jinde se zatím testuje. I v Česku některé moderní autoškoly investují do pokročilých simulátorů nebo nabízejí doplňkové online kurzy.

Online výuka a simulátory dělají autoškoly dostupnější, efektivnější a méně stresující. Na skutečné řízení si musíte sednout ideálně vedle někoho zkušeného, kdo vám poradí, kdy ubrat, kdy přidat a kdy prostě radši zastavit.

Takže pokud se chystáte do autoškoly, neváhejte využít technologií. Ale počítejte i s tím, že vám v dešti s rozklepanýma rukama na semaforu stejně nejvíc pomůže to, že už jste to zažili.

Zdroj: Research Gate, Wikipedia, Science Direct