Škoda 120: Ikonické auto bylo už ve své době považováno za zastaralé, přesto jsme si ho oblíbili
Sledovat v Google Zprávách
Když si dnes někdo řekne Škoda 120, vybaví se spíš bujaré zábavy než technika. Vzpomínky na všední víkendové cesty, nekonečné fronty na hranicích a ten zvuk motoru, který zněl, jako by v sobě měl pračku i mixér zároveň. Vyráběla se mezi lety 1976 až 1990 a stala se ikonou silnic naší země. I když byla ve své době považovaná za trochu zastaralou, většina lidí ji milovala ne proto, že by byla přehlídkovým modelem, ale protože fungovala. A dnes na ni vzpomínáme s nostalgií, která ohřeje srdce víc než luxusní klimatizace.
Jak vznikla naše stodvacítka
Vývoj Škody 120 nebyl žádný závod, spíš takové nedělní loudání po garáži s hrnkem kafe v ruce. Automobilka vycházela z předchozích modelů Škoda 1000 MB a řady 100 a 110 a snažila se udělat auto, které bude působit moderněji, ale přitom nezpůsobí konstruktérům infarkt. Vzali osvědčené základy, trochu je přeleštili, přidali pár technických fíglů a doufali, že to celé bude vypadat, jako že drží krok s dobou.
Technická zvídavost a kuriozity
Motor Škody 120 byl uložen vzadu, převzatý z předchozích modelů, ale nově měl větší objem a posílený výkon. Chladič se přestěhoval dopředu, aby se zabránilo přehřívání a snížil se hluk v kabině. To ale znamenalo použití téměř dvanácti litrů chladicí kapaliny, což občas vedlo k problémům, pokud systém nebyl v dokonalém stavu. Pod kapotu se táhly dlouhé trubky a pokud se něco zanedbalo, nebylo neobvyklé potkat uvařenou škodovku na krajnici.
Interiér se proti předchůdcům dočkal příjemnějších materiálů a tužší karoserie, což zlepšilo komfort i bezpečnost. Zavazadelník vpředu sloužil nejen jako prostor pro rezervu, ale také jako deformační zóna. Často se tam vešly mapy, svačiny a někdy i polovina domácnosti.
Modelová škála a exportní úspěchy
Na výběr bylo hned několik variant základní Standard, pohodlnější L, pak LS, GLS a luxusní GL. Každá verze nabízela trochu silnější motor nebo lepší výbavu. Luxusní verze GLS měla například nerezové rámečky, ladnější výplně dveří, nastavitelné opěrky hlavy, a dokonce vyhřívání zadního okna. V tehdejší době to byla technologická třešnička na dortu.
Škoda 120 se exportovala do celé Evropy, Kanady i Austrálie. V Británii ji zpočátku kritizovali a označovali za nebezpečnou. Automobilka reagovala tím, že vůz přizpůsobila britským požadavkům, dostal jiné pneumatiky, úpravy pružin i spoiler. Postupně si našel cestu i k tamním zákazníkům.
Jak spojovala rodiny
Tohle auto nebylo jen dopravní prostředek. Díky motoru vzadu a dvěma kufrům poskytovalo prostor pro celou rodinu a její majetek. Na cestách do Jugoslávie nebo NDR jste vezli stan, nafukovací lehátka, skládací židle i půlku kuchyně. Bylo to spíš o dobrodružství než o pohodlí, ale právě díky tomu vznikaly nezapomenutelné vzpomínky.
Kultovní status dnes
Dnes má Škoda 120 mezi fanoušky kultovní status. Na veteránských srazech ji najdete obklopenou nadšenci, kteří znají každou její slabinu i přednost. Dokážou vyprávět celé romány o chladicí kapalině, karburátoru nebo o originální přední kapotě, která se zavírala opačným směrem než u většiny aut.
Dodnes se najdou zachovalé kusy v perfektním stavu. Majitelé do nich investují mnohem víc, než by stálo moderní auto, ale dělají to z lásky a nostalgie. Pro ně je to návrat do mládí, do časů, kdy byl život jednodušší a pomalejší.
Proč na ni vzpomínáme s úsměvem
Dnešní auta mají klimatizaci, parkovací senzory a dotykové obrazovky. Škoda 120 měla ruční sytič, šroubovací větráčky a startovala až na druhý pokus. A přesto si zaslouží místo v našich srdcích. Kdo ji někdy tlačil do kopce, ví, že to byla zkušenost, která rodinu spojila víc než jakýkoli teambuilding.
Škoda 120 zůstává legendou. Ne proto, že byla dokonalá. Ale proto, že byla naše. A protože nás naučila radovat se z maličkostí, i když pod kapotou hučel motor a vy jste doufali, že dojedete aspoň k další pumpě.
