Eva si zaplatila dovolenou na skandinávském trajektu. Měla pocit, že se ocitla v ráji. Tak úžasné místo pro ženy nikdy neviděla

Cesta trajektem mezi Švédskem, Finskem nebo Estonskem není jenom obyčejný přesun přes moře. Stačí nastoupit a člověk pochopí, že se ocitl v jakémsi plovoucím obchodním centru, kde to voní parfémem, hýří barevnými světly a kde si pasažéři tlačí vozíky plné krabic piva či vína.

Jak se z přepravy stala atrakce

Všechno začalo už v 70. letech, kdy lodní společnosti zjistily, že se dá z plaveb vytěžit víc než jen jízdné. Platilo totiž pravidlo, že pokud je loď na cestě déle než 24 hodin, může pasažér dovézt zboží bez vysokých daní. A tak se plavby začaly záměrně prodlužovat a na palubách se objevily první duty-free obchody.

Brzy už trajekty nepůsobily jako strohé dopravní prostředky. Přibyly restaurace, bary, diskotéky, dokonce i bazény. Z obyčejné cesty mezi Helsinkami a Stockholmem se stala událost, na kterou se jezdilo nejen kvůli cílové destinaci, ale i kvůli samotnému zážitku.

Åland: daňová výjimka, která živí celé odvětví

Když Finsko a Švédsko vstoupily do Evropské unie, zdálo se, že tax-free prodeje na trajektech skončí. Unie totiž uvnitř svých hranic tuto výhodu zakázala. Jenže existuje jeden háček – souostroví Åland, které sice patří Finsku, ale má zvláštní celní status. Lodě tak dodnes zastavují v přístavu Mariehamn, aby mohly dál prodávat zboží bez daně.

Díky tomu se model „plovoucího obchodního centra“ nejen udržel, ale stal se klíčovou součástí obchodního úspěchu celé řady rejdařů.

Cestující s vozíky plnými lahví

Stačí nastoupit na večerní trajekt z Helsinek do Tallinnu a okamžitě je jasné, proč se těmto plavbám přezdívá „booze cruises“. Lidé vyrážejí s kufry, které na zpáteční cestě už nejsou plné oblečení, ale beden s pivem, vínem nebo lahvemi vodky. Ve Finsku a Švédsku je alkohol kvůli daním mnohem dražší než v pobaltských zemích, takže rozdíl v ceně je natolik výrazný, že se cesta vyplatí.

Na palubě se mezitím žije úplně jiným životem. V jedné části se konají karaoke večery, jinde hraje kapela, v duty-free sekci se tlačí davy a u pokladen se objevují nekonečné fronty. Pro mnoho lidí je to vlastně součást skandinávské kultury – dát si na lodi drink, nakoupit zásoby a cestu pojmout jako malou dovolenou.

Světla i stinné stránky

Když se řekne trajekt, leckdo si vybaví klidnou palubu, čaj a pohled na moře. Ve skutečnosti ale některé linky působí spíš jako noční kluby. Levnější alkohol láká k bujaré zábavě, která se někdy zvrtne v hlučné večírky a personál pak musí řešit nejednoho podroušeného cestujícího.

Na druhou stranu právě tohle dělá plavby jedinečné. Pro dopravce je prodej zboží hlavním zdrojem zisku, proto bývá samotná jízdenka často levná nebo v rámci věrnostních programů dokonce zdarma. Cestující tak mají pocit, že si udělali výlet za pár korun, a loď si na sebe vydělá prostřednictvím jejich nákupů.

Moře jako obchodní třída

Plavba přes Baltské moře se za posledních padesát let proměnila k nepoznání. Dříve šlo hlavně o to dostat se z bodu A do bodu B, dnes se lidé těší na palubní bary, koncerty a především na to, že si domů přivezou levnější alkohol, než by pořídili na pevnině.

Trajekty tak fungují jako zvláštní prostor – kousek nákupního centra, kousek plovoucí hospody a zároveň i místo, které propojuje země, kultury a tradice. A i když má tento fenomén své stinné stránky, pro mnoho lidí je právě on tím, co dělá z obyčejné cesty po moři výjimečný zážitek.

Zdroj: rozhlas.cz, medium.seznam.cz