Rušení parkovacích míst ve městech: Radnice se snaží oživit prostor kolem silnic zelení i širším chodníkem

Často se můžeme setkat s cedulí oznamující, kde parkování končí. Někde kvůli cyklostezce, jinde kvůli stromům nebo širším chodníkům.

Pro řidiče noční můra, pro jiné naopak důvod k radosti. Je to jen další příklad toho, jak se mění pohled na to, co by měla ulice ve městě vlastně být. Dřív bylo normální, že se každé volné místo podél silnice využilo na parkování. Jenže doba se mění. Města hledají cesty, jak snížit počet aut v centru, zlepšit vzduch, udělat prostor lidem a prostě to kolem sebe trochu zkultivovat.

Příklad ze Smíchova

Třeba na pražském Smíchově má kvůli novým cyklopruhům zmizet asi 50 parkovacích míst. Radnice říká, že tím udělá ulici bezpečnější, přehlednější a příjemnější. Ne každému se to ale líbí. Ale cílem není řidiče šikanovat. Spíš jde o to, aby se o prostor podělili i ti, kteří chodí pěšky, jezdí na kole, nebo si chtějí jen sednout na lavičku pod strom.

A nejde jen o Smíchov. Po celé Praze se objevují projekty, které mění šedé asfaltové pásy na ulice s novými stromy, širšími chodníky a lepšími podmínkami pro život. Místo plechu zeleň. Místo stresu klid.

Nejde o boj řidičů proti cyklistům

Často se z těchto změn dělá válka – řidiči proti cyklistům, auta proti kolům. Ale to je zjednodušený pohled. Ve skutečnosti je hlavní otázkou: kdo má v ulicích mít místo? A kolik? Když totiž většinu prostoru zabírají zaparkovaná auta, nezbývá místo na nic jiného.

Změna přístupu je hlavně o rovnováze. O tom, aby města nebyla jen pro ty, co sedí za volantem, ale i pro děti, seniory, chodce, lidi s kočárkem nebo třeba pro ptáky a stromy.

A jak to řeší jinde?

V západní Evropě jsou dál. V Amsterdamu, Paříži nebo Kodani ruší parkování ve velkém. A místo něj vznikají pěší zóny, kavárenské předzahrádky nebo zelené ostrůvky. Ne protože by nesnášeli auta, ale protože vědí, že když dají ulicím jiný význam, město se stane příjemnějším místem k životu.

Navíc v evropských městech je problém i s prostorem – ulice jsou úzké, domy staré, všechno je blízko. A když se má o ten omezený prostor dělit víc lidí, musí se hledat kompromis. V amerických městech je to jiné – tam je místa dost a auta pořád kralují. U nás se ale spíš hledá rovnováha.

Je jasné, že ne každý je nadšený. Řidiči se bojí, že nebudou mít kde zaparkovat, obchodníci, že přijdou o zákazníky. Ale ukazuje se, že často jsou tyhle obavy přehnané. Tam, kde auta zmizí, se totiž často vrací lidé – a ti si rádi něco koupí, posedí, projdou se. Živý chodník je lepší než parkoviště.

Důležité je, aby města uměla změny dobře vysvětlit. A taky nabídnout alternativy – třeba parkovací domy na okraji, lepší MHD nebo sdílená auta. Nikdo netvrdí, že auto nemá ve městě místo. Jen by nemělo mít všechno.

Mění se města – i náš způsob života

Pohyb po městě není jen o silnicích a značkách. Je to o našem každodenním fungování. O tom, jestli máme chuť jít pěšky, jet tramvají, nebo si půjčit kolo. A o tom, jestli chceme, aby děti mohly bezpečně přejít ulici, nebo jestli všude bude stát auto nárazník na nárazníku.

Rušení parkovacích míst není cíl, ale prostředek. Města chtějí zpátky prostor pro lidi. Nejde to bez odporu, nejde to přes noc. Ale pokud se to udělá chytře, výsledek za to stojí.

Zdroj: quora.com, zpravy.aktualne.cz, iRozhlas